NETYPICKÉ LYŽOVÁNÍ NA HORÁCH

Byl jsem nedočkaví a již od hotelu jsem vyrazil na lyžích směrem k vleku na konci sjezdovky.

 Nebyl to však moc dobrý nápad ,neboť na kopci mi bylo souzeno nabrat rychlost a slalom mezi vystupujícími lidmi z autobusu se příliš nezdařil.Několik lidí se ocitlo na zemi a pár jedinců díky mě sjelo z pokračujícího kopečka dolů.Mému zraku neuniklo to ,že svírám v rukách kufřík koho si.Přede mnou zase se objevili pootevřené dveře restaurace a já do nich vjel.

 Uvnitř restaurace jsem způsobil menší rozruch.Lidé na jejichž stole skončila má jízda se dost viditelně rozčilovali.Na štěstí mluvili cizí řečí ,tak jsem jim moc nerozuměl.A tak z lyžemi před rameno pro mě nastal útěk s dosti početným zástupem lidí mi v patách.Skryl jsem se v blízkém lese a poté se přemístil pod sjezdovku ,aby mi neunikla ta skutečnost ,že jedu mezi kotvami vleku.Tu a tam jedoucí lyžaři na kotvách nahoru po mém projetí ,už nejeli.

 Dole mě to nebylo souzeno ubrzdit a já se zabrzdil ,až o rolbu.

Když mě opustili všichni svatí dokonce s lyžemi na nohách ,tak jsem se přemístil do fronty pod vlekem.Nasednutí na kotvu proběhlo zdárně ,ale jízda na ní nahoru ,už tak zdárná nebyla.

 Pojednou jsem vybočil na dřevěném přemostění menší prohlubně a rozplácl se jak široký ,tak dlouhý.Další jedoucí lyžaři slyšitelně křičeli ,ať uhnu ,jenže to se nestalo a brzo to vypadalo na tom místě ,jako na valné hromadě z niž občas někdo spadl do prohlubně.

 Bylo mi souzeno se zachytit jedoucí volné kotvy a začít s ní jet ,ale v poloze hlavou dolů a jak mě neuniklo jel jsem dolu.Užaslé výrazy v obličejích obsluhy vleku a čekajících lyžařů mi neunikli a poněvadž jsem byl jak si zamotán na kotvě nastala pro mě opět jízda nahoru.

 Místo valné hromady a jejího okolí bylo zaplněno nadávajícími lyžaři ,jejichž počet byl značný.

Já zdárně projel a o něco výše bylo mou snahou nějak normálně na kotvě jet ,jenže tenhle pokus dopadl špatně.Ocitl jsem se mimo kotvu na okraji sjezdovky a po postavení na lyže nastal pro mě sjezd.Jenže já se rozjel poněkud napříč sjezdovkou ,což  mnozí sjíždějící lyžaři neocenili a brzo někteří předváděli pády z nadávkami.

 O něco později mi neunikla ta skutečnost ,že jsem zcela mimo sjezdovku.Blížící se jakoby skokánek na kterém se tyčilo něco co připomínalo komín se mí postavil do cesty.Vznesl jsem se do vzduchu spatřujíce pod sebou chatu z jejíž střechy nastal pro mě let.Mou starostí pak bylo kam dopadnu.Blížící se kopeček se stal místem mého dopadu ,jenže já do něho kolmo se zarazil z lyžemi ,až  po vázání a stojíce v něm zaražen mě neuniklo ,že se pohybuje.Pak jsem uzřel před sebou kabinu a došlo mi že jedu na nákladním autě ,jenž veze hromadu písku.A tak pro mě nastala projížďka po horách ,která skončila ,až pod horami.