Pahorek na ruce

docela malá

moje víra pohublá
hlasem cikád pluje
v tvaru měňavém
z černi do běla
z kolébky do prken
hrubě otesaných
z kůže srážením

červenými prskanci
barví branku do světa
jiných odchodů
posílá vzkazy
malé krajině
třešni mladé do aleje:

tam i vně...
tiše odcházím

chtělo by se něco dodat

lákavé je křičet

slovem laně zranit,

pobít ztrát

vyběhnu na ten pahorek

kálků na mé ruce

někdy jindy...

až přijde čas

to vypadne mi z prstů moje Misty

a nezbude mi ani málo

budu tedy řvát