Zpověď

Mé slzy kapající do sklenice červeného vína

proměňují její hladinu v rudé moře,

ztracených nadějí blízkých odchodů milovaných.

Pero chvějící se v ruce básnířky

odměňuje papír smutnými slovy o zašlé slávě lásky,

klečící před světem.

Večer plný temných hvězd končí v záplavě směšného slunce

vdechující smrt do rukou měsíce,

odcházejícího v nebeský let .

Na hranici obzoru duše splývající v mnohé paprsky lidské zloby

topící se v nekonečném zkrvaveném dni,

plnící národy zavlečené do podivného svazku.

Modlící se lidský tvor dýchající na zdi chrámu

ponořeném do nikdy nevysychajícího jezera nenávisti,

pomalu spíná ruce k zelenému nebi.

Když se Zem obrátila vstříc novým dnům

mám z toho trochu strach,

ale dál si jdu svou cestou.