Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePozoruji stíny na zdi
Autor
Pošetilec
Pozoruji stíny na zdi
Pozoruji stíny na zdi
a snažím se v nich rozeznat Tvou siluetu
Stýská se mi.
Moc.
Strašně.
Strašně moc.
Jsem z toho všeho smutný, že bych nejradši brečel.
Ze své pitomé nemoci
a z odloučení.
Tělo mi léčí a duši přitom ničí
ta strašná samota
a stesk
a vztek.
Naivně si představuju
jak přijdeš,
usměješ se
a já budu rázem zdravý
Protančíme pak spolu celou noc v čardášovm rytmu
v nějaké nóbl vinárně na předměstí,
kde nikdy nemejí skleničky,
neboť je hosté rozbíjejí o krbovou římsu,
ó, jaká dekadence,
a kde vyhrává až do bílého rána
černá cikánská kapela.
Směješ se
a já se taky směju,
protože za chvíli budu rád,
když o holi udělám deset kroků.
Mám vlastně radost,
že tady nejsi
a nevidíš jak ležím
a jak se sotva hýbu
nebo jak se víc plazím
a belhám
a lezu
než jdu
a ono mi to patří,
za moje megalomanství
a život v sebeklamu
Jsem rád,
že mě nevidíš tak daleko od iluze,
kterou pro Tebe maluju
a zároveň bych si Tě tolik přál vzít za ruku
a požádat o hrnek čaje
Ten hloupý lživý obraz roztrhat
a jen tak obyčejně Ti říci - Mám Tě rád
Tak jsem Ti poslal alespoň zprávu
po poštovním holubu
jak moc mi chybíš a jak moc Tě potřebuju
Doufal jsem, že tak bude třeba na světě smutku míň
a vůbec mi nedošlo,
že teď budem naopak smutní dva
Možná ta slova,
co jsi mi tuhle v tramvaji nestihla říci,
nebudou vůbec taková,
jaká si přeji slyšet
z Tvých drobných malinových rtíků
Ostatně
a co ta moje?
Třeba Tě vůbec nezajímám,
třeba mě vůbec nemáš ráda?
Konečně, proč taky?!?
Zháším lampu a pouštím tranzistorák
mizerný básník tam cizími ústy zvrací své verše do hudby Doors,
veršíky stejně pitomé jako jsou moje
a navíc bez kapky citu
Bože, tak nízké datum a tak strašná míra dekadence
Vždyť se v ní utopíme!
Já vím,
ještě je brzy na happyend, když komedie teprve začíná,
ale smát se už můžeme, ne?
Konečně,
když přežili jsme jedno hnusné století
a tohle druhé už určitě nepřežijem,
aspoň ne ve zdraví
Nikdo z nás
Nikdo, Jime Morrisone,
nikdo to tu nepřežije
Měl jsi pravdu,
prolhaný proroku
tisíciletí rocku
tehdy i dneska
na konci století
a na začátku roku
A právě proto snad
je mi tu v nočním tichu
všechno tak smutné k smíchu!
Nebo si zase lžu do vlastního vína z vlastní viny?