Rolničky

Mému životu chybí zvuk. Nejsou to však písně
Jerišských trub. Celý můj vnitřní vesmír křičí,
řve a ječí. Přesto nevydám ze sebe slůvko sebemenší.
Nesnesitelný hluk mlčení. Neslyšíš jak mlčím o pomoc?!
Proboha mrtvého poslouchej!

Spásný nápad - do myšlenek se mi vloudil hlas. ROLNIČKY!
Našel jsem je tu, v jedné své staré krabici - tři zvonivé
rolničky. Dvě v páru a jednu opuštěnou - každá zpívala mi
jiné písně.

První pár...jako když se k vám blíží koňské spřežení se
zarostlým dědou zachumlaným v kožichu sedícím na saních.
Dusot koní, prásknutí bičem, mrazivé objetí -
a jednoduše teplé zvonění rolniček nesoucí se klidným večerem.

Druhý pár...beru je do rukou a do uší mě ihned bije ostře kovový
řinkot - KAŠPAR! Stříbrný kašpar v červeném rubáši; cenící
a šklebící, vysmívavý a sarkastický. ODPORNÝ!

Zbývá už jen třetí. Naděje se ztrácí...
Drobná oprýskaná kovová třešnička. Na vytahané pružině se zatuhlým připínacím udělátkem. Ale ten zvuk!!! Srdce při něm zajásá. SOKOL!
Jako když vám nad hlavou proletí dravý sokol. Jemný a uklidňující
hlas. Slyšíte ho, jak píská? Jak volá? Jak zdraví Slunce, Nebe
a Vítr?! Cítíte jeho volnost?! S hlasem té rolničky vám až do morku
kostí přechází svištící vítr a zběsile pádící země pod vašimi křídly - VOLNOST.

V jednom kmitu srdce jsem věděl, že je to hlas, který jsem hledal.
Hlas mého života. Až jednou budete mít pocit, že slyšíte zvuk rolničky,
jsem vám možná nablízku. Nosím ji stále při sobě. Její zvuk mě zbavuje TOUHY létat.