NETYPICKÉ VÁNOCE

Letmý pohled do kalendáře mi prozradil, že nastal čas vánoc.Poněvadž ozdoby na stromeček, jak si nikde se v mém bytě nenacházeli, tak jsem se rozeběhl do nejbližšího obchodu zakoupit je.Mou snahou bylo být stylově ozdoben ve vánoční atmosféře a tak ozdoben vším čím se zdobí stromeček vykráčel jsem z obchodu.

 Hned na ulici kvůli mě nastalo pozdvižení.Vše vyřešila policejní hlídka a díky ní  moje cesta domu vedla přes policejní stanici.

Při příchodu do bytu mi na mysl přišla ta skutečnost, že bych se měl podívat po stromečku.A tak mé kroky vedli do sklepa, kde se nacházel stromeček z minulých vánoc.No nebyl to radostný pohled.Stromeček vypadal, jako by na sobě jehličí měl naposledy před sto lety.Po chvíli mě napadl spásný nápad.Nedaleký les přímo lákal k uříznutí nějakého stromečku.

 A tak s motorovou pilou vyrazil jsem směr les.Lidé na ulici nějak divně hleděli a též správcové  Blažkové  málem přes hvězdářský dalekohled na balkoně vypadly oči.

 Raději jsem se vrátil a z ruční pilkou v batohu namířil si to do lesa.Několik podezřelých postav, jenž se mihlo v lese dávalo tušit, že nejsem jediný.

 Náhle se přede mnou zjevil běžící pan Bláha se stromečkem přes rameno.Nějak mě ani nepozdravil a zmizel  v houštinách.Brzo se objevil místní hajný pan Veverka.

 Já se začal tvářit nezúčastněně a obratem jsem dělal, že čtu noviny.

 „Dobrý den.Neběžel tady někdo!?“zeptal se pan Veverka.

„No já si tu čtu.Tak nevím.“

Pan Veverka zavrčel a též zmizel v houštinách.Po několika minutách chůze se mi zalíbila jedna borovička.Začalo její řezání a šlo to celkem rychle jen mě začalo byt divné, že zvuk pilky je jakoby dvojitý.Pojednou zpoza stromku na mě vykoukl můj soused pan Bezoušek.

  „Dobrý den.Neřežeme náhodou stejný stromek?“optal se.

  „No je to dost pravděpodobné.“zněla má odpověď.

Svorně jsme uřízli, ještě jednu borovičku a namířili si to k sídlišti, jenže na okraji lesa stál na stráži pan Veverka.Nedaleko nacházející se divoká skládka byla naší spásou.Stromky se nám podařilo zabalit do dvou koberců a s nimi přes rameno dojít, až k okraji lesa.

„My jsme dobrovolní ochránci přírody a likvidujeme tu divokou skládku.“řekl jsem panu Veverkovi, který na nás užasle hleděl.Zdárně se nám podařilo projít, jenže kousek čouhajícího konce jedné borovičky nás odhalil.

„Stát!Co vám to támhle kouká!?“vykřikl, ale my se dali na rychlý útěk a k tomu nám dopomohlo několik výstřelů.Správcové Blažkové náš běh do domu neunikl díky jejímu dalekohledu a dalo se tušit, že brzo to bude vědět široké okolí.

„Máte, už kapra?“zeptal se mě pan Bezoušek.

„Zatím ne.“
„Po obě vyrážím z krumpáčem na rybník.Půjdete také?“

„To víte, že jdu.“

 A po obědě jsme stanuli na zamrzlém rybníku.Několika údery se nám podařilo udělat v ledu díru, jenže ten začal praskat po celém rybníku.Bruslící lidé se viditelně naštvali a pro nás nastal úprk od rybníka.

O půlnoci nám to ale nedalo a na zamrzlém rybníku tentokráte prázdném bez bruslících lidí se nám podařilo vytvořit díru.Uplynula hodina a chytli jsme akorát rýmu.Já však dostal nápad, neboť u mě ve sklepě byly jakési pyrotechnické věcičky.

Přimrzlé správcové Blažkové na balkoně samozřejmě nic neuniklo,ale já se brzo vrátil k rybníku.

„To je probudí.“mínil  jsem a vhodil do díry třaskavinu.To co následovalo nás překvapilo.Ode dna zazněl výbuch, který nás katapultoval s ledem i vodou do výše.My pak dopadli na břeh a vedle nás notně překvapený pan Bláha také s prutem v ruce.Poněkud otřesení jsme se rozeběhli pryč.