Něžně

Tak něžně bych se loučit chtěl,

držet Tvé dlaně v rukou svých,

zahnat Ti všechny chmury z čela

a Ty jsi stále samý smích.

Řekl bych slova utěšlivá,

řekl bych řekl, co já vím - nemohu ...

Odpusť, co mi zbývá,

pro Tebe je můj stesk jen dým.

Pro Tebe, jako když Láska není,

A já odcházím navždycky -

dát najevo své utrpení -

by vypadalo komicky.

Banální příběh, ach co je jich,

konec ..., snad zapomenem, snad

Můj vlak už stojí na kolejích

a Ty mi nejdeš ani sbohem dát.

Nebudu smolit dlouhá psaní,

nebudu lepit obálky,

setřu si kradmo slzu dlaní

a zadívám se do dálky ...