JEDNO RÁNO NA POŠTĚ

Vedoucí pošty Robert Stehlík se brzy ráno probudil ve své kanceláři, kde nocoval, poněvadž  manželka mu zase jednou sbalila kufry. Opatrně odemkl dveře a hodlal jít do vedlejší místnosti.  Ke svému překvapení uviděl na chodbě kráčet Jana Mráčka, jenž chodil mnohem dříve do práce než ostatní.

„Dobrý ráno.Taky dneska nějak brzo.“ Řekl mu Jan Mráček.

„To víte nemohl jsem dospat.“ Odvětil mu.

„To vidím.“

Robert Stehlík pootevřel ústa a pak zjistil, že má na sobě pyžamo. Bleskurychle vběhl zpátky do kanceláře.

Dispečer Josef Novák spěchal nezvykle brzy do práce, poněvadž chtěl spočítat všechny poštovní dodávky, jestli někteří řidiči  s nimi potají včera neodjeli domu.

Díky vytrvalému dešti bylo na ulicích spousta kaluží. A když jednu míjel, v chůzi na chodníku projela kolem něho velkou rychlostí  poštovní dodávka. Doslova hradba vody zvednutá do výše na něho dopadla a připlácla jej na chodník.

 Jiří Kovář zahlédl ve zpětném zrcátku mu povědomou postavu náhle zmizelou ve zvednuté vodě. Za okamžik dojel ke vrátnici.

„Zdar. Tady máš to šampaňský. Ty cihly jsem si včera odvezl v pohodě na chatu.“ Řekl vrátnému.

„Dobrý. V knize odjezdů a příjezdů  nejsi." sdělil mu vrátný.

Dojel na parkoviště mezi ostatní dodávky. Pohrál si s ukazatelem kilometrů a nalil do nádrže benzín. A za včas od dodávky zmizel, neboť na parkoviště vběhl s jekotem Josef Novák a za ním sprintoval Robert Stehlík. Oba začali počítat zaparkované dodávky, ale nějak se nemohli shodnout na jejich počtu.

„Co je? To se učíte počítat?“ Zeptal se s úsměvem Jiří Kovář.

Dispečer cosi zavrčel a rozeběhl se ve směru vrátnice.

„Jste tu nějak brzy.“ Řekl mu vedoucí.

„No koukám, že vy taky. Tak jste spěchal do práce, až jste se zapomněl přezout.“ Řekl mu Jiří Kovář.

„Co..?“ Vyhrkl Robert Stehlík a pohlédl na své nohy. Měl nazuté pantofle. Ušklíbl se a rychle zmizel zase do kanceláře.

 Bylo před sedmou a většina zaměstnanců se dostavila. Někteří však, jako tradičně, ne.

 Robert Stehlík si hodlal na pozdní příchozí posvítit a významně začal chodit po chodbě. Náhle však zhaslo všude světlo a Robert Stehlík se praštil o zeď.

 „Je to dobrý. Zařídil jsem, že jsou na čas vyhozený pojistky.“ Řekl Tomáš Kratochvíl ke skupině, která postávala před plotem. Ten pak přelezli a rozeběhli se přes parkoviště k nakládací rampě, načež vnikli do haly. V ní panoval poněkud chaos díky tmě, ale tu za okamžik vystřídalo světlo.

 Na chodbě byl k vidění vrávorající vedoucí s boulí na čele, jehož podpírala směnová vedoucí Marta Blažková.

„Jak to, že jste tady?“ Zeptal se Robert Stehlík těch, co se zapisovali v kanceláři.

„No jsme. Byla tma a nějak jsme se nemohli zapsat dříve kvůli tmě.“ Řekl mu Adam Dobeš.

Začala normální pracovní doba, ale na poště neměla probíhat normálně.

Do místnosti, kde v pololeže seděl vedoucí Robert Stehlík s mokrým hadrem na čele, vstoupili dva muži.

„Ehm.Dobrý den.“ Řekl jeden z nich.

„Dobrý.“ Vysoukal ze sebe Robert Stehlík a spod ručníku pohlédl na oba muže.

„Jsme kontroloři z ředitelství.“ Řekl druhý.

Robert Stehlík se skoro katapultoval ze židle do stoje v pozoru.

„Co si přejete?“ Vyhrkl ze sebe.

„Namátkovou kontrolu.“

Nastal nebývalý pohyb zaměstnanců. Ze skladu vyběhla upravující se Olina Horáková a po chvíli jí následoval Aleš Macháček.

„Ti dva dělali v něm pořádek.“ Řekl kontrolorům Robert Stehlík, jenž užasle hleděli.

Všichni tři vstoupili na halu. Několik dodávek odjíždělo rychle od rampy. Kontroloři přešli halu a došli na její konec, kde byl větší prostor. Tam protáhli obličeje. Několik zaměstnanců hrálo něco jako fotbal s jedním balíkem. Zatímco jiné balíky představovaly brány.

„A neprokopněte ho nebo bude proti nám kopat přebalovna  pokutový kop.“ Řekl jeden ze zaměstnanců.

„Hraje se jen s poškozenýma balíkama.“ Vysoukal ze sebe Robert Stehlík.

Ve vteřině se všichni účastníci balíkové kopané rozprchli.

Zbrunátnělí kontroloři zastavili jednoho ze zaměstnanců, jenž neměl na sobě uniformu.

„Kde máte uniformu?“ Zeptal se ostře jeden z nich.

„To víte pánové. Já mám na ní nějakou alergii, tak jako na všechno tady na poště.“

„Jo naskákají mu modré fleky.“ Řekl Robert Stehlík.

Netrvalo dlouho a na topení ležící postava se stala zájmem kontrolorů.

„Halooo. Probuďte se!“ Zacloumal s ním jeden z kontrolorů.

„Co je, co se děje?“ Zeptal se překvapeně Jan Maršík.

„Člověče co tu děláte!?“

„No, já tu hlídám cenný balíky.“

„Co a které!?“

„Aha ony tu už nejsou. To je asi Jarda už naložil.“ Ř ekl zmateně Jan Maršík.

Kontroloři se začali tvářit jako bohové pomsty a Robert Stehlík začal mít pocit, že se zmenšuje.

„No, bude to dneska velmi hloubková kontrola!“ Vyštěkl jeden z kontrolorů a bylo jasné, že na tohle ráno nikdo na zdejší poště nezapomene.