Strom smutku

Rozkvetl strom a z listí oděl šat,

vítr v jeho větvích počal si hrát.

Malý ptáček v něm hledal skrýš

i veverka zde našla skvělou spíž.

Do koruny sedli černí kosi,

aby zazpívali kosí skladbu,

pod strom usedl kdosi,

opřel nohy o kamennou hradbu,

hlavu tiskl v stromu kmen,

zavřel oči a zasnil se jen.

Pak přišla dívka, sedla si kousek dál,

koukla na něj a vítr smutnou píseň hrál.

V jeho rukou ležela slunečnic kytka,

„Na někoho čekáš?“ zeptala se ona dívka.

„Už nepřijde,“ zněl smutně jeho hlas,

„Loni spadla z týhle skály a zlomila si vaz.“

Natáhl ruku a slunečnici jí dal,

pak na ni mrkl a tiše se rozplakal.