MOST

Kužely světla z předních světel automobilu dopadala na vozovku silnice. Radek Novotný pozorně hleděl před sebe a za včas uviděl zoufale mávající postavu na okraji silnice. Začal rychle brzdit. Pak spatřil další postavu ležet zkroucenou vedle silnice.

 „Co se stalo?“ Zeptal se po stažení dveřního okénka.

„Prosím vás, mému příteli se udělalo špatně. Bolí ho břicho. Potřebuje do nemocnice.“Řekla mu dívka, jenž měla na zádech batoh a u nohou druhý.

„Tak si rychle nasedněte!“ Sdělil jim muž a vystoupil z auta. Mladík začal s jeho pomocí vstávat. Pak oba nasedli na zadní sedačku.

Radek Novotný rychle rozjel auto a snažil se jet s autem co nejrychleji.

„Nedaleko odtadytut  je řeka. Za ní je hned město. Vím, kde tam je nemocnice.“ Řekl jim.

„To bude asi slepák.“Ozval se mladík, který byl viditelně bledý v obličeji.

„Kde jste se tu takhle na noc vzali?“ Optal se.

„Stanovali jsem nedaleko odtud. A po večeři ho to chytlo. Ono ho břicho pobolívalo už předtím.“Začala vysvětlovat dívka.

„No měli jste štěstí. Neboť jsem tudy původně nechtěl ani jet, ale protože potřebuju natankovat ve městě benzín, tak jedu tudy.“ Řekl a přitom se mladík zcela zhroutil na sedačce a vykřikl.

Pohlédl na něho notně vyděšen. Mladík se zcela zkroutil a počal doslova skučet bolestí.

„Já už tu bolest nevydržím!“ Vykřikl poté.

„Jakmile sjedeme z tohohle kopce, tak jsem u řeky!“ Řekl Radek Novotný a sešlápl ještě více pedál od plynu. Silnice se z kopce kroutila v zatáčkách a on poměrně riskantně je projížděl. Mladík začal trpět čím dále více a dívka se rozplakala.

 Jako závodní auto vjel na silnici vedle řeky. Rovná silnice a bolestné výkřiky mladíka ho přinutili k ještě větší rychlosti. Silnice byla naštěstí prázdná.

„Tady by už někde měl být ten most!“ Řekl  hledíce doleva. Netrvalo dlouho a zahlédl obrysy klenoucího se mostu nad řekou. Byl překvapen, že není osvětlen, jelikož věděl, že v noci bývá.

 Za okamžik na něho zahnul. Ve světle světel, jakoby se mostní konstrukce rozplývala. Tomu však nevěnoval pozornost. Most přejel a nechal jej za sebou. Ve tmě jeho obrysy zcela zmizely.

Mladíkova situace začala být kritická. Rychle po vjetí do první ulice ve městě se zorientoval a co nejkratší cestou dojel před nemocniční budovu.

„Jsme tady!“ Zvolal a vyskočil z auta. Napnul veškerou svou sílu a začal nést mladíka ke vchodu nemocnice.

 O něco později seděl s dívkou na chodbě a pil kafe. Na chodbu krátce na to vstoupil doktor a sdělil jim:

„No pane zachránil jste mu do slova život. Ten slepák by mu prasknul, kdyby jste přijel o něco později.“

Dívka radostně vykřikla a objala ho.

„Kdyby tam ten most přes tu řeku nebyl, tak bych to nestihl." Mínil.

„Jaký most máte na mysli?“

„No ten jak silnice z něho vede k bráně…“

„Ten ale přece vzala velká voda.“

„Cože?!“

Zmatený Radek  Novotný ještě tu noc projel bránou po silnici, kterou přijel. Byla to jediná silnice vedoucí k řece. Ke svému úžasu na silnici před řekou uviděl betonový zátaras, na němž byla cedule Zákaz vjezdu.

„To není možné.“ Pomyslel si a přelezl zátaras. Ušel několik kroků a silnice končila ve vzduchu. Před sebou pak uviděl jen měsícem ozářenou hladinu řeky.