Tam (návrat)

Promluvil jsem, když jsi mlčela. Promluvila jsi a já utíkal. Věčné otázky – jsme mlčící. Kam jsi šla spát, když jsem se navracel. Proč jsem tě neviděl, když mě tvá ruka hladila.

1)

 

- Krajino,

           kam jdeme. –

Přijmi člověka,

tvá samota je na dohled.

                Přišel jsem.

Po tom všem.

Po všech těch otázkách

                jsem přišel

a nastavil ti tvář.

Promluv,

ta cesta byla nekonečná.

Co jsi tenkrát říkala

                                už nevím.

Měla jsi pravdu.

Věčný nepokoj.

                Nic víc.

Vidím tě.

      Tvé dny.

                Vše a nic.

Ty chvíle, ty rána

                          i noci.

Bylo těžké se rozpomenout.

Pro všechno

                neodcházej.

 

 

2)

 

Vidím pláň.

A věčnou nicotu.

A pravdu,

                která je věčná.

Pak dech tohoto všeho.

A tvé srdce.

A bolest nás všech.

A taky ta slova,

že musím navždy mlčet.

 

  

3)

 

Pak jsem vzlétnul,

kamsi a byl šťastný.

Pak jsem se znovu usmál

                a cítil tu lehkost.

Měla jsi pravdu,

                zas a znova.

Kolikrát ještě.

Byla jsi i v těch nocích

                kdy jsem spal.

Jsem navždy s tebou

                jsi mi řekla,

když mi po dlaních

                stékaly tvé slzy.

Kdo jsi ?

Ta, kterou miluju.

Ta, která se pro mě trápí.

Vzpomínám.

Vše se navrací.

Tam daleko od všeho

                     je to jedno.

Ty věčné dni pochopení.

Ty věčné dni odpouštění,

ve kterých jsme se milovali,

                            umírali

                                 a rodili se.

Kolikrát ještě.

 

 

4)

 

Utíkám skrze vše,

abych tě znovu pochopil.

Nekonečná a nikým nedotčená.

Já přišel a vrátil se.

Už se netrap.

Už jsme sami v té samotě.

Bože, jak já tě hledal.

Tvůj úsvit mne přived.

Říkáš vítej,

                vítej doma.

Ta slova jsou tak dobrá.

Tolik pro mne znamenají.

Podávám ti ruku.

     Už tě vidím,

                už tě cítím.

 

Žijeme,

     my zase žijeme.               

---