Nahoru!

Zaříkám se!
Neříkám říkanky
Zříkám se!
jich
vámi-mnou
jen se
trochu zaříkám
jako beznozí běžci
co se orientují
v noci
podle slunce
jako ryby
co bez nosů
vyčenichají
cestu domů
jako slova
co nemají srdce
a přesto žijou
- z těch srdcí
v nás

Neskáču
tiše do propastí
z jejich pastí
na špek
- to jen sýr
už prozrál
až na kůži
a v jeho obalech
se zrcadlí
tůně dávno vyschlých vod
a jako doprovod
i jejich chlad
Neskáču
do jejich náručí
nepadám
nedoufám
- možná že andělé
nemají křídla
víš?
možná ty jejich obrazy
v těch tůních
možná ty
nám dokážou dát
umění žít

Andělé jsou jen
obrazy našich
zbědovaných tváří

A ty křídla
ty je nesou v nás ...

I nebe bylo
v těch tůních
i žár
jeho malých hvězd
- kdo by věřil
že tolik palí
i oči z nich
a že jsou
tolik v dáli
tak jako smích
ale zblízka
jsou k nepoznání ...

Trubači,
trakař
a věneček
co ti padá
do čela ...