Tichý výkřik

PŘEDMLUVA:

     Knihy a různé spisy o čarodějnicích, nadpřirozených silách a tajemnu  existují oficiálně již od 15. století, kdy se lidé bály všeho co dovedly osoby,které označovaly za čarodějnice a spojence ďábla. Upalování čarodějnic bylo v té době více než samozřejmostí. Ten kdo všechny předpoklady k tomu, aby byl označen za čarodějnici měl byl upálen na náměstí před zraky všech lidí, kteří se na tyto popravy jen hrnuli. Zvláštní však je, že čarodějnicemi byly ve většině případů ženy - čarodějky. Muži, pokud bylo prokázáno, že se u nich projevuje to co ostatní lidé nemají, byli označeni „pouze“ za kacíře. Mnoho případů, kdy byli upalováni muži  není. Lidé věřili spíše svým přehnaným fantaziím než skutečnosti. Podle nich čarodějnice uměli přivolat krupobití a tím zničit veškerou úrodu, zabíjely zvířata ke svým kultovním obřadům, jejich zaklínání působilo smrtelně jak na lidi tak na dobytek. Podle jedné knihy, která vyšla v 16. Století, dokonce způsobily mor a všechny smrtelné nemoci. Byli to spojenci ďábla, kterému upsali svou duši. Na oplátku dostali věčné mládí, krásu, moc, ale nesměli se zamilovat to by byl pro ně „ pekelný hřích“. Na úkor lidského krvežíznění bylo popraveno na hranici tisíce žen, ale i čarodějnice mají své potomky, kteří dnes svou moc neukazují na obdiv, ale vyčkávají aby se mohli mstít. Nevěříte? Ale co když jsou právě ve vaší blízkosti. Mají svoje společenství tzv. sekty, do kterých nesmí obyčejný člověk vstoupit, pokud nehodlá být obětován. Zde se scházejí pouze sobě rovní.

      Umějí číst z duše, ovládají vaši mysl a pronikají vám do snů. Člověk je nemá šanci rozpoznat, proto jen můžeme žít v napětí a strachu z toho, že to nebyli právě naši předci, kteří prahli po odvetě a pomstě ženám, které za svou moc  zaplatily tu nejvyšší daň  -   svůj život .

  Obloha se spojila v jeden jediný šedý mrak a na zem se snášejí drobné kapky deště. Vzduch tak zvláštně voní, že mi je celkem jedno, jestli je temná obloha. Ta vůně  mě  přímo hladí po duši, je to vzpomínka na .............. ani se  mi nechce přemýšlet, chci vnímat jen tu pohodu, kterou po dlouhé době opět cítím.. Chvílemi se stále chvěji při vzpomínce na to co jsem prožila. Doktor měl pravdu . Povídal že mi všechny negativní myšlenky z hlavy vyžene. Teď prý stačí docházet jen 3x týdně na terapeutická sezení. Jsem ráda že jsem opět volná, lidé s kterými jsem byla v nemocnici byli opravdoví blázni, ale já jsem v pořádku. Přesto jsem musela v této budově strávit dlouhé 4 roky svého mladého života. Terapie mi hodně pomohla, teď se mi zdá že to všechno byl jen sen. Tedy hodně  mě o tom doktor přesvědčoval, ale já vím že skutečnost je jiná. Čas hojí všechny rány, hlavně  ty  na duši.

     Rozhodla jsem se začít znovu žít jinde, v jiném městě, s jiným jménem. Ale nejdřív musím najít svého chlapečka, svého syna. Vzali mi ho z důvodu duševní nestability nebo co, ale oni    nechápou, nevěří. Jsem opět na všechno sama,  jen s ním , spolu  se dokážeme vzepřít našemu osudu, chci ho osvobodit z pout, kterého tíží. Jeho otec je ďáblův sluha a já nedopustím, aby můj syn pokračoval v tom v čem jeho otec. To raději zabiji jeho i sebe.

     Jeho schopnosti se začnou projevovat v 5 letech a tak mám ještě dva roky na hledání. Když ho do té doby nezastavím tak už nikdy. 

Skřípění brzd, ostré světlo a  kaluž, která ještě před chvílí byla na svém místě se ocitla díky čtyřem kolům na jejím kabátu velbloudí barvy. „ Hej dámo nechcete svézt?“  Ač nerada, nastoupila už jen kvůli tomu dešti, který se díky jejímu dlouhému přemýšlení proměnil v pěkný liják. „ Odpuste ten kabát paninko“ pronesl  řidič. Ucítila závan alkoholu, levného parfému se směsí potu  a tak jen mávla rukou, aby se jeho slova neměnila v plytkou konverzaci. Koukala z okénka špinavého náklaďáku a pozorovala kapky deště, které stékaly spolu se špínou na skle.

     Dojeli k motorestu, jehož osvětlení bylo vidět už z dálky.Jak by teď byla vděčná za šálek horké kávy.  „ Tady mi můžete zastavit a děkuji“ řekla téměř neslyšitelným hlasem. Řidič jen pokýval hlavou a v jeho obličeji bylo vidět, jak ho otrávilo její dlouhé mlčení. Byla ráda že vypadla z tohoto páchnoucího náklaďáku. Neměla ráda tyhle typy chlápků. Ale na druhou stranu mu byla vděčná, že ji svezl. Otevřela velké prosklené dveře a už při prvním kroku na ni dýchla směs cigaretového kouře a přepáleného oleje. Lidí tu bylo poskromnu a tak byla ráda, že si tu najde kousek soukromí. Namířila si to k baru, kde k ní přistoupil muž  se třídenním strništěm, jen tak v tílku, které odhalovalo prapodivné tetování na obou pažích. Svými rty svíral dohořívající cigaretu, přes rameno přehozenou utěrku značně neurčité barvy. „Prosila bych kávu a jablečný koláč“. Díval se na ni s takovým opovržením, možná proto, že její kabát nebyl zrovna čistý, vlasy měla smáčené od deště, který také udělal své s jejím make-upem. „A co prachy, máte dámo“ položil před ní s touto otázkou její objednávku. Zašátrala v kabelce, ale k jejímu zděšení nemohla tu zatracenou peněženku najít.  „ Já to věděl, hned jak jste vešla, že jste švorc, ale vypadáte dost uboze, v klidu to snězte, ale podmínka tu je, odpracujete si to jídlo.

Vlastně proč ne pomyslela si práce se hodí, třeba jí tu zaměstná na delší dobu. Stejně nemá kam

by šla. Dovedl ji do kuchyně, která silně připomínala skladiště a ukázal jí obrovský dřes a horu špinavého nádobí, ze kterého se jí na chvilku zastavil dech. Bez jediného slova se pustila do umývání. Potom se snažila poklidit celou kuchyň, aby udělala dojem a získala práci. „ No koukám , že tu ženská ruka byla potřeba, což takhle tu zůstat nějakou dobu. Plat tu je nic moc, ale vám se bude i taková částka hodit, myslím. Podali si ruce na důkaz imaginární smlouvy a muž se jí představil jako Marty.

     Ubytování měla přímo v motorestu, prozatím zadarmo a po dvou týdnech se do té práce natolik dostala, jako by ji dělala odjakživa. Všimla si, že sem pravidelně chodí muž, nejspíš řidič kamionu a jen tak nenápadně se občas jejich oči střetnou. Pokaždé si dává to samé jídlo a stejné pití. Má nakrátko ostříhané vlasy, opálenou pleť, plné rty a jeho paže jsou tak krásné, že si tajně přeje aby ji mohly obejmout a pevně sevřít. Vypadal velmi mile a vždycky když vešel, potěšil ji krásným bílým úsměvem.. Působil trochu plaše na to jak vypadal mužně ale právě to ji na něm přitahovalo.

   S Martym se stali přáteli a ona poznala že to vůbec není špatný chlap. Pod tvrdou slupkou to byl přeci jenom milej člověk, vždyť to už dokázal, když ji nabídl tu práci.

    Bylo úterý a ona se už nemohla dočkat „svého“ cizince. Přišel přesně. Dodala si odvahu a dohodla se s Martym, že ho dnes obslouží ona. Přišla k němu, zvedl na ni oči, tajemně se usmál a chytl ji ruku. Jeho výraz ve tváři ji vylekal, byl tak zlý a výsměšný, nikdy předtím takhle nevypadal. Naklonil se k ní a zašeptal „ Jen blázen si myslí že uteče, ale to ty nejsi Kathy ne? Všichni na tebe tak dlouho čekáme.“ Přeběhl ji mráz po zádech, ten hlas přeci odněkud zná. Pohled jí sklouzl na jeho levé zápěstí a v tom se potvrdilo to, co jí proběhlo hlavou a to čeho se nejvíce bála. Byl to jeden z nich. Ani za tu dobu na ni nezapomněli. Proč ji stále pronásledují. S vyděšenou tváří utekla. Když za ni přišel Marty zeptat se co se stalo, právě se oblékala. Teď ti nemohu nic říct, nechci abys byl do toho zapleten. Můžu ti říci jen to, že už tu nemohu zůstat, musím pryč, jinak se snad doopravdy zblázním, nechápu proč já? Čím jsem se provinila? Láskou? Copak láska je zločin, chci žít jen normální život, nechci se už v noci probouzet  a ve dne se bát. Věděla jsem že mě brzy najdou ale nesmí najít mého syna. Kvůli nim jsem ztratila všechno, rodinu, klidnou duši a hlavně myšlení. „ Vezmi si moje auto. Nabídl se Marty.

Nechám ti tady zbraň pro všechny případy. Nevím co se tady děje, ale chci ti pomoc. Bože holka takhle jsem ještě nikoho neviděl.

   Utekla zadním vchodem, nasedla do auta, nastartovala a přála si odjet co nejrychleji třeba na samý konec světa. Z očí se jí nelítostně řinuly slzy. Už jí ze všeho bylo hrozně. Jakoby někdo surově kopal do její už tak bolavé duše. Hlavu měla temnou, nic se jí nedařilo vymyslet. Jediné útočiště které kdy měla bylo u doktora Scotta .Náhle se jí začal snažit předjet kamion, byl to bez pochyby on. Začal na ni šíleně troubit a snažil se ji vytlačit ze silnice Úzkostí se jí sevřelo hrdlo. Podařilo se mu to už po pár metrech, ale pak náhle ujel.

     Nemohla si ani odhrnout vlasy z čela, jak se cítila křehce. Nekonečně dlouho ji trvalo, než nastartovala. Proč ji nezabijou, měli to udělat už předtím. Chtěla by se znovu narodit, aby neudělala tu hroznou chybu.

     ...................bylo ji čerstvých osmnáct. Obyčejná dívka z menšího města, s mnoha zájmy a se spoustou  kamarádů. Začínalo léto, když k nim na školu  přistoupil nový kluk. Přistěhovali se s rodinou odněkud z Bostonu. Spoustům dívek učarovala jeho atletická postava a černé oči. Rád toho zájmu chvilkově využíval. Čím více rostla jeho obliba u opačného pohlaví, tím víc kluků se s ním chtělo přátelit. Kathy předstírala lhostejnost , jen před svými kamarády. Ale čím více ho ignorovala, tím větší zájem o ni měl. Jednoho teplého večera, kdy hvězdy osvítily celé nebe a vítr si jen tak líně  pohrával s větvemi stromů u nich zazvonil. Pozval ji na výroční ples školy. Stál na verandě opřený o sloup. Vypadal tak úžasně , měl na sobě kraťasy, které odhalovaly vypracované nohy, bílou košili ležérně zapnutou na jeden knoflík vlasy stažené do culíku , který stejně nezabránil několika neposedným pramínkům hladit jeho tvář  a v ruce držel dlouhou růži, určenou pro ni.

Začali se častěji scházet. Byli spolu už pár týdnů, ale Robi ji stále připadal tajemný, nikdy ji nepozval k sobě domů, nikdy neviděla jeho rodiče a nejpodivnější se jí zdál malý znak na jeho levém zápěstí. Po čase tomu přestala věnovat pozornost.

Když skončila škola nabídl ji aby odjeli na prázdniny k jeho přátelům do Mineapolis, kteří tam mají farmu. „Bude se ti tam líbit, a jestli ne můžeme se kdykoliv vrátit. Ale věřím že se ti mí přátelé budou zamlouvat stejně, jako určitě ty jim. Už jsem jim o tobě napsal a moc se na tebe všichni těší.“  Odjeli hned druhý den. Dům to byl obrovský, okolo  v ohradách pobíhali koně, vzduch byl čistý jako nikde jinde a hlavně to bylo daleko od civilizace. Při společné večeři se všichni seznámili. Seděli ve velké místnosti, které dominoval nádherný krb a na podlaze ležela bílá kožešina. Celá jídelna byla zařízena v mahagonovém tónu a Kathy si připadala jako na zámku. Po večeři se všichni sesedli ke krbu a povídali si. Byli milí a vypadali velmi přátelsky. Celkem jich bylo pět  plus ona a Robi.

Každý dostal svůj pokoj  a také pravidla. Dům se nesměli opouštět bez nahlášení, žádné noční návštěvy  na pokojích. Hned druhou noc jí to nedalo a zaťukala na dveře Robiho pokoje. Nikdo se neozýval a tak potichoučku nakoukla dovnitř. Postel byla netknutá a najednou ji napadlo že je v celém domě zvláštní ticho. Zvědavost ji přemohla. Právě otvírala dveře ven, když náhle uslyšela motor auta. Vyběhla zpátky do svého pokoje a nenápadně schovaná za záclonou pozorovala  jak z auta vylezli všichni spolubydlící i Robi. Vzájemně se pochvalovačně poplácávali po ramennou a hlasitě se smáli. Najednou Robi zvedl oči k jejímu oknu, už se neusmíval, v jeho obličeji se zračilo cosi neznámého. Rychle uskočila od záclony a ztěžka dopadla na postel. Ráno se všichni sešli u snídaně a chovali se jakoby nic. jen Robi na ni vůbec nepromluvil. Šli se spolu projít a zeptala se ho co se děje. Začal ji vytýkat že ji včera v noci moc dobře viděl. Že ho moc mrzí, že nerespektuje pravidla tohoto domu. "Ale vždyť jste odjeli a mě nechali doma, co jsem podle tebe měla dělat. Chováš se hrozně, já myslela, že spolu strávíme pár krásných dní a za tu krátkou chvilku co tu jsme, jsi se dost změnil. Tím jejich diskuse skončila. Odpoledne se k ní vplížil do pokoje. Usnula, nesnášela hádky, po nich se jí vždy chtělo plakat a dnešek tomu nebyl výjimkou. Hladil jí po tváři.Cítila jeho přítomnost, ale natruc dělala že stále spí. Jejich noční výlety se opakovaly pravidelně a Kathy se rozhodla přijít tomu všemu na kloub. Další den předstírala že jí není moc dobře a že si půjde lehnout. Nikomu to nepřišlo zvláštní, stejně se jim zdála být divná. Celé odpoledne si mohla stále promýšlet svůj plán. Začalo se stmívat. Když uslyšela známý hluk dole v přízemí, vyplížila se na chodbu, na jejíchž stěnách vyselo několik podobizen, které ji naháněly hrůzu. Došla k dlouhému bílému schodišti a pozorovala dění pod sebou. Všichni si dávali jakési pokyny. Byla schovaná v rohu, kam dopadal stín, takže ji nemohli vidět. Doufala, že se všichni ještě na chvilku zdrží v domě, aby mohla nerušeně uskutečnit své plány.Slezla dolů balkonem, kam si připevnila svázaná prostěradla. Doběhla k dodávce a schovala se pod podvozek auta. Chvilku si připadala úplně nemožně. Co když ji najdou? Robi bude zuřit a ostatní si budou myslet že není normální. Auto nastartovalo a Kathy se modlila k bohu, aby tu jízdu přežila. Po chvíli auto zastavilo, motor utichl a všude takový klid, až si pomyslela, že musí slyšet každý její dech. Ucítila vlhký závan větru, nejspíš byli na pláži. Dveře od auta se zabouchly a několik párů nohou se od něj vzdalovalo. Využila šance a schovala se za velký kámen.

     Všichni na sobě měli dlouhé pláště s kapucí. Došli k jeskyni a zastavili se. Naproti nim přicházelo dalších pár lidí stejně oblečených a jeden z nich nesl v náručí mladou dívku, která měla zalepená ústa a svázané ruce a nohy. Kathy je opatrně následovala až do jeskyně. Pozorovala vše z dálky, ale slyšela každé jejich slovo. Dívku svlékli a položili ji na „oltář, ke kterému ji pevně přivázali. Jeskyně byla plná světla z plamenů svíček. Obstoupili ji dokola, jen dva ( asi ti hlavní, pomyslela si Kathy ) přistoupili blíže k ní. Ten větší rozmlouval s tím druhým. „ Splnil jsi své poslání. Víš že je to důležité pro tebe i pro nás.? „ Ano splnil, vstoupí mezi nás dítě mé krve a člen naší skupiny.? Výborně. Proto až se tvůj syn narodí, tělo jeho matky spočine na tomto „ oltáři“. Poté mu do rukou podali kohouta a podřízli mu hrdlo. Jeho krev nechali stékat do poháru, ze kterého se poté napil. Pak vytáhl dlouhý  a velký nůž a zabodl ho dívce přímo do srdce.Začali mumlat jakési modlitby a po tomto obřadu si všichni sundali kapuce a Kathy poznala, že jeden z těch dvou, který zabil tu dívku a přísahal na splnění svého poslání byl její Robi. Nemohla to vydržet, najednou jí bylo tak zle. Chtěla utéct, jenže při prudkém pohybu jí noha uklouzla po kameni. Jejich pozornost se soustředila na místo kde byla schovaná. Začali křičet a vyběhli za ní. Utíkala jak nejrychleji mohla. Cesta byla docela zřetelně vidět a tak po ní vyběhla na silnici. Vběhla přímo doprostřed a uslyšela pouze skřípění brzd. Využila toho že auto zastavilo a nasedla vedle řidiče. Začala na něj nepříčetně křičet, aby jel. Sledovala cestu za nimi, kde postávalo pár černých postav. „ Chtěli mě zabít, odvezte mě na policii, zabili tu holku a chtějí i nějaké dítě. Já s nimi žila v jednom domě. Chápete to ? mohli to udělat kdykoliv.Pohlédla s vlhkýma očima na řidiče, ale v jeho tváři byl velký úděs. Vypadal, jako když nevnímá nepřemýšlí. To je ve větším šoku než ona? Ptala se sama sebe. Tak viděl jste je? Slečno nevím co je to s vámi, ale odvezu vás někam kde vám pomůžou. To nejde, oni mě najdou a zabijou. „ Věřte mi, tam vás nikdo hledat nebude.“

Souhlasila, hlavně aby to bylo co nejdál.

     Dojeli k velké budově a tam se jí řidič představil jako Dr. Scott. Vůbec to tam nepůsobilo sterilně jako někde v nemocnici. Byla to soukromá psychiatrická klinika právě Dr. Scotta Pozval ji k sobě do kanceláře, kde se mu vyzpovídala ze svých problémů. Odvedl ji do pokoje a sestra ji donesla léky na uklidnění a na spaní. Každou noc se jí zdál ten samý sen. Slyšela hlasy které jí lákají k sobě a nakonec se jí vždy objeví Robiho tvář a v náručí drží malé novorozeně. Ten sen ji připadá tak skutečný. Nikdy se toho nezbaví. Pravidelně chodila na terapeutická sezení s  mnoha jinými lidmi, kde se navzájem svěřovali se svými potížemi. Jednoho  dne k ní přišel Dr. Scott. Sedl si k ní na postel a řekl ji že je těhotná. Začala panikařit, vždyť to je právě to čeho se obávala. „ já to dítě nechci, nemůžu si ho nechat“ Teď už je na to pozdě Kathy, jste ve čtvrtém měsíci. Ale je tu možnost dát dítě k adopci.

„ To nemohu, nikdo o tom nic neví, nemohl by mu pomoct.“ „A vy snad o tom něco víte?“ Přísahám že si o tom něco zjistím. Přečetla spoustu knih o sektách atd. Termín porodu se rychle blížil. Narodil se jí krásný zdraví chlapeček, kterému dala jméno Noah. Právě, když se začala smiřovat s tím, že je matkou, jí Dr. Scott oznámil, že si dítě na léčebně nechat nemůže a tak mu nalezl pěstounskou rodinu, která se o něj postará do té doby, než se Kathy úplně uzdraví. Nemohla to přenést přes srdce a každý den na něj myslela. Teď už věděla jak Noaha zbavit jeho osudu.

     Uběhly tři roky a Kathy mohla být úplně volná.  Ptala se Dr. Scotta, kde je její syn, ale doktor jí to nechtěl říct, prý uplynulo mnoho času a bylo by špatné odebrat dítě rodině, na kterou je od narození zvyklé. V tu chvíli ho nenáviděla. Večer se vplížila do jeho kanceláře a našla svou složku. Doufala, že tam bude i adresa pěstounů jejího syna - bingo. Druhý den se rozloučila s doktorem a s ušmudlaným papírkem v kapse, na němž bylo to nejdůležitější - adresa, se vydala zpátky do života.....................................

     Přemýšlela, zda je to dobrá volba vrátit se zpátky. Ne nejdřív pojede pro syna, vždyť už je tak blízko. Dojela do  menšího města, bylo odpoledne. Sluneční paprsky jí dopadaly na tvář a jakoby ji dodávaly odvahu zaklepat na dveře domu, jehož číslo si už dlouho pamatovala. Dvakrát zaklepala - nic, žádná odezva. Zaklepala silněji. Otevřela ji mladá žena. Kathy se ji představila a žena ji pozvala dál. Vešla do obýváku, byl zařízen velmi útulně. Na pohovce ležel muž a pod ním na zemi si hrály děti. Převládala tam rodinná pohoda a Kathy se nepozorovatelně usmála. Sledovala děti a nejradši by se k nim rozeběhla, ale které je to její? Byly tam dvě děvčátka a chlapec, jemuž bylo alespoň šest let. Následovala ženu do rozlehlé jídelny levandulové barvy. Pohodlně se usadila ke kulatému dubovému stolu a žena před ní postavila hrnek horké kávy, jejíž vůně najednou zahltila celý prostor. Na Kathynu otázku o svém synovy žena reagovala nechápavě.

„Víte Dr. Scott nám maličkého přivezl, nechal ho tu asi tři měsíce a pak si pro něj zase přijel. Nechápala jsem to, ale říkal, že ho chcete nazpátek“. Tak sakra kam ho jen odvezl? Proč mi neřekl, že už u vás není? Povídal, že až mě propustí, mohu svého syna vychovávat sama. Rozloučila se se ženou a opouštěla dům ještě víc zmatená než předtím.

     Zastavila před velkou bílou budovou , kterou již důvěrně znala a vtrhla dovnitř. Nereagovala na zákazy sestřiček. Rozrazila dveře do jeho pracovny. Seděl tam za stolem ve svém oblíbeném koženém křesle jako obvykle. Její nečekaná návštěva ho trochu zaskočila. „ Myslel jsem, že už dávno nejsi ve městě, děje se něco? Kdo ti zase ubližuje?“ „To vy doktore, vy mě ubližujete a víte o tom, moc dobře.“ „ No tak, jen se tu posaď a pověz mi co jsem to vlastně provedl?“ „ Nechci si sedat, kde je moje dítě, chci to sakra vědět.“ „ Říkal jsem ti že je u svých pěstounů. „ To je lež, myslíte si že jsem tak hloupá, že jsem si tu adresu nezjistila?“ Vytáhla zbraň, kterou měla od Mártyho a namířila ji nemilosrdně na doktora. „ Tak kam jste odvezl mého syna?“ „ Kathy já...odlož tu zbraň nebo uděláš nějakou hloupost“ „Jestli mi to neřeknete, pak poznáte, jakých hloupostí jsem schopná“ Dobrá, tvůj syn je u mne, já ho celou tu dobu vychovávám.“ Upustila zbraň a sesunula se na židli. „ Odpusťte mi to já.........kdyby jste mi to řekl už dávno. Proč jste mne nechal v takové nejistotě? Nechtěl jsem......já myslel jsem , že by bylo lepší začít život úplně od začátku, sama. Bál jsem se abys ho nechtěla zabít kvůli té své fanatické posedlosti. „Věřte, že bych mu nikdy neublížila, miluji ho, jen ho potřebuji zbavit jeho moci a to znamená zabít jeho otce. Musím ho najít, aby Noah žil svůj, náš normální život. A  potřebuji ho najít, dřív než oni. Prosím, odveďte mě za ním, prosím.“ „Dobře, ale protože zatím nechci, abys věděla, kde s tvým synem žijeme, nasadíš si tento šátek na oči“ „Ale proč to? Já vám mohu přísahat, že dokud si na mne Noah trochu nezvykne nebudu dělat problémy.“ „ Je mi líto, ale to je jediná podmínka.“ Souhlasila.

     V autě jí nasadil šátek. Nic neviděla, ale těšila se na chvíli, až ho sundá a uvidí své dítě. Doktor zastavil a pomohl ji z auta ven. Držel ji pevně za ruku a vedl ji nahoru po schodech. Otevřel těžké dveře a zavedl ji dovnitř. Byla šíleně napnutá. Zabouchl dveře. „ Teď si ten šátek můžeš sundat Kathy.“

Rozvázala dva uzle a nedočkavě ho stáhla z očí. Krev se jí zastavila, tlukot svého srdce slyšela, jako by bylo okolo ní, nohy jí zarostly do podlahy a celé tělo, jakoby jí nepatřilo.

Před ní stálo nejmíň deset lidí. V jejich čele stál Robi a v náručí držel malé dítě. Padla okolo krku doktorovi, který stál vedle ní. Ale jeho ruce jí odhodily tak, až spadla na zem. „Chtěla jsi vidět svého syna? Tak tady je. Jmenuje se Michael. Dítě si v Robiho náručí spokojeně hrálo a jí neušlo, že má na levém zápěstí stejný znak jako jeho otec, jako všichni i doktor, kterého považovala za svého zachránce a přítele. Začali se k ní naklánět a syčeli na ni jako hadi, zlý výraz v očích. Chtěla křiče o pomoc, ale hlas jí neposlouchal. Přistoupil k ní doktor a dal ji injekci. Dlouhá jehla jí neúprosně zajížděla do její žíly. Kathy se začal točit svět, okolo sebe viděla spoustu mihotavých postav...a pak najednou tmu. Začala se probouzet, nemohla pohnout nohama ani rukama. Zvedla hlavu. Byla připoutána na oltáři, jako tenkrát ta mladá dívka. Pořád viděla všechno rozmazaně. Okolo ní se utvořil kruh a někdo v černé kápi přistoupil až k ní. Slyšela podivné mumlání. Hlava jí bolela a v krku jí příšerně pálilo. Chtělo se jí moc křičet, ale nešlo to. Slyšela, jak jí hlas nad ní říká, že s její smrtí vstoupí malý Noah ( Michael ) do jejich skupiny ďáblových sluhů a objeví svou moc. „ Robi já tě milovala.... byla její poslední slova, když jí náhle hrudí projela ostrá bolest. Smrtelnou ránu jí zasadil právě on . Naposledy vydechla oči upřené do jeho pohledu, který byl tak chladný, jako kdyby ty roky byly jen vybledlou vzpomínkou na něco neurčitého.

     Byla vděčná za to vysvobození, ale litovala, že tím vysvoboditelem byl právě ON!!!