Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvítá
26. 11. 2002
3
0
1341
Autor
Brunhilda
Svítá
Dívám se na zapadlé tváře
Na výraz mrtvých Bohů
Venku se stmívá, šeří
Tma rozlézá se do všech koutů
Do dutin květů, trávy stvolů
Prší hvězdy s oblohy
Prší a déšť má svou zvláštní tvář
Budí zmatek v lidských duších
Budí sen a konec Noci
Světlo jde mi naproti
Vyzvednout kufry
Ze zapadlé vesnické úschovny
Nečinná obloha mění se
V ranní ráj
S plnými ňadry a obrovskou
Přátelskou náručí
Tam v zadu, v krajině zázraků
Se slunce přehouplo přes okraj
Nechalo tmu tmou
A ohníčky dnešního dne
Se rozsypaly po zemi
Hodiny bijí na poplach
A ráno, ráno vrací se mi…
Kraaasne moc se mi libi... uplne pohladilo a ponorilo do prijemne pohody!**
Myslim, ze Ti asi neposkytnu hlubsi kritiku, ja Ti proste jen reknu, ze se mi to libi a take, ze se mi to nezda moc jako epicka basen ale * :)