POVSTALCI

Na nevelké křižovatce stáli dvojice němekých vojáků s puškami. Pozorně sledovali kolemjdoucí. Odněkud z dálky se ozvala střelba. Oba vojáci zpozorněli. Několik chodců se na chodnících zastavilo. Opět bylo  slyšet vzdálenou střelbu.

V ulici ústící na onu křižovatku se objevil jedoucí povoz tažen koněm. Vůz naložený prkny vjel na křižovatku. Hlídkující Němci na něho chvíli hleděli, ale když je začal míjet, tak znovu svou pozornost přenesli  na chodníky. O pár vteřin později se z prostoru mezi prkny na povozu vztyčily dvě postavy.Ty se pak vrhly na oba vojáky. Němečtí vojáci  byli sraženi na dlažbu ulice.

Mirek pravou rukou nožem bodl sraženého Němce do boku, zatímco Evžen řízl druhého Němce do krku. Dva bolestné výkřiky a krátký zápas na dlažbě dopadl pro německé vojáky smrtí.

„Rychle je naložte!“ Vyhrkl muž na povozu a za chvíli oba vojáky naložili mezi  prkna. To již oba měli na hlavě jejich helmy a přes rameno pušky. Povoz odjel pryč. Okno jednoho domu se otevřelo a byla z něho vyvěšena červenomodrobílá vlajka.

„Ať žije republika!“ Vykřikl někdo.

V jiném otevřeném okně se objevilo na plno puštěné rádio, ze kterého bylo slyšet volání rozhlasu o pomoc a zároveň i střelbu.

  Mirek a Evžen přešli rychle křížovatku. Prošli několika ulicemi, kde se začaly objevovat vlajky a odstraňovat německé nápisy. Do toho všeho se náhle ozvala střelba. Vrhli se rychle za nákladní auto, zatímco lidé začali prchat do domů v ulici. Někteří to však nestihli a palba je zasáhla.

„Střílej z toho sklepa na rohu!“ Řekl  Evžen, který byl přikrčen u zadního kola náklaďáku.

„Jo vidím.“ Ozval se Mirek a v přikrčené poloze zalícil pušku přes kapotu na vzdálené sklepní okénko. Dvakrát vystřelil, načež se opět zcela skryl a pak konstatoval: „Takhle je nezasáhnem.“

„Blíž se ale nedostaneme. Stokrát by nás trefili.“ Mínil Evžen.

„Mám nápad.“

 Kulometné dávky hvízdaly ulicí. Několik ozbrojených civilistů se krylo v průjezdu domu na opačné straně než byli oni a občas vystřelili na dům, ze kterého ostřeloval kulomet ulici..

Mirek vlezl do kabiny nákladního vozu a v přikrčené poloze na sedačce se pokoušel jej nastartovat. To se mu o chvíli později podařilo. Poté sešlápl pedál od plynu a náklaďák se rozjel. Schoulil se na sedačce za volantem jak jen to šlo. Přes přední sklo se zahleděl tam, kde se v ulici nacházelo ono sklepní okénko, z něhož bylo stříleno. Nasměroval nákladní auto jeho směrem. Evžen běžel o něco dále v zákrytu náklaďáku.

  Kulometná střelba se přenesla vzápětí na nákladní vůz. Mirek se ještě více za volantem skrčil. Hned na to kulky roztříštily přední sklo kabiny. Byl zasypán sprškou střepin. Otevřel dveře kabiny a  zároveň slyšel zvuk dopadajících kulek na kapotu. Vzápětí poté hlavou napřed vyskočil z kabiny na ulici. Po dopadu zahlédl, jak náklaďák narazil do zdi domu přímo v místě sklepního okénka a zároveň se vyvalil bílý dým ze zasaženého chladiče.

„Jsi v pořádku?“ Ptal se přibíhající Evžen, za nímž běželo několik dalších lidí.

„Jo“ Odvětil a hned vstal. Pak se rozeběhl ke sklepnímu okénku vedle nákladního auta. Byla v něm skluzavka pro uhlí. Sjel po ní do sklepní chodby. Evžen ho následoval. Sklepem zarachotila kratší dávka ze samopalu. Ta se zaryla do zdi vedle něho. Oba skoro současně vystřelili na postavu v uniformě klečící za velkou bednou. Německý voják opět vystřelil. Oběma ležícím mužům prolétly kulky těsně nad hlavami. Evžen opět stiskl spoušť pušky. Němec se sesul bezvládně na bednu. Sklepem se pak ozvala kulometná dávka, po které následovalo několik dávek ze samopalu a pušek. Druhý německý voják také neunikl.

„Tak to bychom měli.“ Konstatoval Mirek.

„To je asi teprve začátek.“ Mínil Evžen, když se z venku začala ozývat intenzivní střelba, aniž by tušili co je ještě čeká.

                                                             KONEC PRVNÍ ČÁSTI.