Hrabivost

Kdo zná naši minulost,

ten zcela jistě tuší,

že odedávna hrabivost,

souží naši duši.

Pak hlavy,hlavy na kůlech,

se suší na  sluníčku,

a tkáně jistě ubývá,

však zcela pomaličku.

Od podzimu do jara,

pak oči skelných pohledů,

hledí na slunce západ,

a žádná vlídnost v dohledu,

žádný dobrý nápad.

Z toho co zbylo,

nezbyde nic,

vždyt´ kdo čeká mnoho,

nemá pak nic.

Dnes stejně jako před lety,

smrt a vražda temná,

přijde pánům v ústrety,

a je stále stejná.

Dnes, ne hlavy  na kůlech,

dnes je to trochu víc,

a zas kdo čeká mnoho,

nedostane nic.

Prohrabte se v popelnicích,

a berte krásu světa,

vždyt´ hrabivost a sobectví,

to pořád stejná věta.