Písmák Výstupy na Horu Poznání – Příběh druhý
Tentokrát jsem šel ještě za světla, přestože už se slunce schovalo za obzor. Mé oči sledovaly cestu a pokoušely se do paměti uložit největší kameny a výmoly. Podél vymletých cestiček čněly kořeny stromů, jako ruce zemních skřítků a jelikož cesta zpátky bude tmavá, budu si na ně muset dát pozor, abych ještě mohl něco vyprávět.
Možná i díky tomu světlu se mi cesta zdála kratší než minule.
Výstupy na horu poznání - příběh první
Šel jsem nahoru nočním lesem. Pod nohama šustilo listí, praskaly větvičky a jehličí. Občas se uvolnil kámen a skutálel se po svahu. Nahoře jsem se zastavil a rozhlédl po ztichlé krajině.
(Ne)konečná, nastupovat!
Co jednou začalo, to nikdy neskočí,
jen mění podobu a tvar.
Osud mírně se usměje a naznačí,
že každý kdo to někdy hrál,
Podzimní kavárna
Nad stolečkem s kávou
čajovou sušenku drobím
Za oknem listi hrabou,
mám už jít. Sám nevím.
Kaskáda
člověk: Bůh:
Pane, dej mi ještěI PAne, dej mi
jednu šanci. I méně starostí.
Dej mi znovu se narodit I Dej, aby lidé pochopili,
Spoutaný
Jsi mou drogou
a s každou trochou
propadám Ti víc a víc.
Nemám zdání
Inzerát
Kde složit své kosti,
to bych fakt rád věděl.
Nechci oblouk mostní,
teplo za pár neděl
Podzimní toulky
Nohy šustivě
po cestě se brouzdají
ony po víně
či z radosti se motají
List
Uschnul, než spadl.
Byl podzim či jaro letní, nebo se
už zima vkradla.
(ne) Dávným láskám
Malý střípek lásky
za všechny ty chvíle
a slzu za procházky,
za noci rozmařilé.
O smyslu naplněného života
Zajímalo by mě, v čem kdo vidíte smysl života. Jeho naplnění.
Když se ohlédnete za sebou, z čeho máte radost. Co hřeje a přetvoří váš obličej do úsměvu.
Vlčí volba
Běžel po stopě. Byla čerstvá a slibovala dobrou večeři. Tiše jako stín se míhal mezi stromy. Vůdce smečky, starý a zkušený.
Lovec 6
Rozhlédl se po okolí. Něco cítil. Cosi, co ho znepokojovalo. Lim zavřel oči a ponořil se do lesního vědomí.
Bezcenný
jako kus šutru
rozmáchnout a odhodit
rukou si utřu
krev, by mohli posoudit
Pozlátko
Střevíček a pouťové pozlátko,
za tím se všichni ženem,
tak pojď sem a dolej mi koťátko,
jedenkrát Martini sledem.
Znamení
Těžko se vynadívat
na krásu, která raní.
Lehko si zavzpomínat
při pohledu
dole
Těžko se hledí do nebe,
když mysl je znavena.
Těžko se hledí do nebe,
když křídla jsou zlomena.
Stvoření
Malou šlépějve vlhkém časoprázdnusnad schválně zanechalOhlédl sea udiveně žasnulnež hořce zaplakal
co z prachuzvedlo se na nohya hledělodo nebe a na bohyna bohana Něj
Na Mě
Stojím a v ruce svírámšatů lemHledím a tušení mívámJsme Jehozrdcadlem.
Dospívání
Jednoho dne se vzbudíma budu cítit šedoutmuJednoho dne vstanua sluneční paprsek mězahřejeJednoho dne budu žíta jakoby zmizelanadějeJednoho dne budu usínata budou mi chybětmoje sny
Otrok
Koušu, škrábu, křičímze spaní. Tobě je to jednomá Paní. Řekni apoň slůvkoútěšné,které by mě hřálo,Ty však ne.
---Tebe nejspíš amokpopadl,nebo se Ti mozekrozpadl.
Komáři
Komáři jsou dobří braši,jedi čerstvou kaši. Přímo z mých žil ji sosají,nikomu jinému ale nedají.
Myšlenkový červ
Až tam vzadu,kde mám hlavu,zabydlel se červík neposedný
Zda je v právu,otázku kladu,jaho záměr zdá se neprůhledný
Společně tápem,po nocích chrápem,se spoustou slov, přesto nevýřečný
Jemným dlátemdo čistých plátentvoříme svůj obraz - neskutečný
........
Naslouchášušima, co neslyšíDíváš seočima, co nevidíDotýkášse prsty, které nemáš
A cítíšse králem světa
Strach
Já zahlédl jsem bytost,ona říká si strachNeuznává rovnost,jen se plíží v tmáchKraluje slabýma zmateným tvorům, co se plíží s níStvořená časem dávným,silná v době moru, přečkala do dnešních dníBuďte si tedy jisti,stále musíme ji hlídat, ona někde tam čekáSkrytá ve vaší mysli,odkud může se vydat zpět do našeho světaProsím, nedávejte jí šanci,ona je jako konopný provazŘíkám to a cítím přeci,jak mám strach, strach o Vás
blbustka
Princezna s princem
pod jedním hrncem
přikrytí pokličkou
majzla ho paličkou ;-))
Dejte mi
Dejte mi naději
a já ji rozleji
do všech číší
chromých a malomocných
Černobílá láska
Jen zvednu hlavu a vidím noc i den
Současně, jako milenci
Co vpředpokoji lásky zapomněli na to, kam patří
Nedělají si vrásky
(S)Let
Přešel jsem skřečí,
přešel jsem vlastní stín,
pak zvedl oči
a nedopitý gin
Lovec 5
„Opate. “ promluvil Zehan na muže, který listoval vsilném, kůží pobitém svazku.
„Pojď sem,“ odpověděl Opat, „je to velmi zajímavé čtení. Věděl jsem, že to tady někde najdu.
Lovec 4
Déšť bubnoval do střechy. Bylo brzy ráno a bouře pomalu ustávala. Celé město spalo. Až na Peta.
Lovec 3
Posadil se na pařez u ohniště. Díval se do plamenů a přemýšlel, co udělá stím mladíkem. Vypadalo to, že ta mrtvola, která ho srazila do vysoké trávy, jej pochroumala natolik, že nebylo vjeho silách se zpod ní vyškrábat. Zavládlo ticho.
Lovec 2
Cítil, jak tu ženu dole zachvátil strach. Její ladné ruce křečovitě svíraly lem šatů, zatímco se ji někdo zcela zbytečně pokoušel uklidnit. Na všechny padl děs znebezpečí, které je obklopovalo.
„Já jsem to říkal, pojďte do hospody, přespíme tam.
Slunečnice
Posbíral jsem slunečnice,
Svítí na stole mezi tužkami
Souhvězdí malé podvodnice
Spuntíkovanými plavkami
Lovec
Provázel ho stín a chladný závan vzduchu. Nebylo slyšet jediný jeho krok a bylo málo těch, kteří ho někdy spatřili. O setkání sním nikdo nestál, měl-li kladný vztah kživotu.
Zavětřil.
Bez Názvu
Kvítek padá,
zasažen větrem,
stromek se vzpíná,
zmateným světem.
Prokletí
Je sladké neznat,
je krásné nevědět.
Však začneš hledat,
chceš pravdy vyzvědět.
Sluníčko
Jsem sluníčko,
tak rád někoho hřeju
Stačí maličko,
a už se tomu směju
Nad ránem
Choulíme se ksobě
a není to zimou,
když cigareta zhasne
zapálíš si jinou
Žížalí song
Šinu si to podzemím,
mezi krtky a chrousty
Kořenů se nebojím,
zvládnu je dvěma sousty
Tesklivá
Čas je jako písek vdlani,
Ty miluješ, když Tě hřeje
Utíká, nic mu nezabrání,
ani chvíle noční beznaděje
Žijeme abychom zemřeli - potřetí
„Měla jsem vizi,“ začala Ketka své vyprávění. „Stála jsem na vysoké bílé skále, všude okolo bylo moře jehož vysoké vlny narážely do skal a na tom moři spousta polámaného dřeva a stěny … a … lidi. Teto, plavali tam lidi, které znám. Měli ruce široce roztažené.
Šnekovi
Prsty opatrně vyndávám
bahnem ulepeného šneka,
vduchu si smutně vyčítám
má noha se na něj snesla
Tobě
Když Tvůj dech
tmu vyplní
A já slyším
všechny zvony teskně znít
Konkurs
Poznání kreslí
srdíčka nad zády
námahou sedřenými
Blbost kreslí
Hořící beznaděj
Lístky beznaděje
Padají do kalichu věčnosti
Pít mě nikdo nepřiměje
Ani ze staré známosti
Slimáčí blues
Potkal slimák slimáka
a oba se na tom shodli,
že je vážně na draka,
snášet stále nepohodlí
Mířím k světlým zítřkům
Mířím k světlým zítřkům
s nohama v zemi
prastarých hrobů
Mířím k světlým zítřkům
Rosnička
Rosnička hopsá
do barometrické výše
a můj zrak hledá,
kousek zlatavého míče
Kachničce
Tak jako tichá voda
bere pevné mechy,
tak i tato dívka
sbírá tajné vzdechy
Probuzeni
Znejistěly stíny
a vrátily se na zem
Pod úderem přímým
jsem do života sražen
Stín
Já jsem Tvůj anděl strážný
Já se sTebou narodil
Jsem plný a přesto prázdný
mne bys těžko uhodil
Marathon
Ahoj lidi, jelikož čtete tyto řádky je jasné, že nedělní marathon zanechal mé prsty na rukou bez větších následků. Ano je to tak, škoda, že to samé nemůžu říct i o nohách. Chuděrky, ty to odskákaly. Můj předpoklad, že nebudu stačit sdechem se zakládal na omylu.
Škodolibá pohoda
Zpívám
a hlas krouží se slovy
Zírám
na rukou ztracené podkovy
Jsi jinde
Jsi jinde
Měli jsme být spolu
a žvýkat palačinku.
Vstoje a beze stolu,
Flegmatická
Čas mě nebere,
já si raději pod dekou poležím.
Že je poledne,
ale pánové, to já taky dobře vím.
TO
Jdu kupředu
a dívám se Ti na záda
Jdu poslepu
a myšlenka mě napadá
Proměna
Proměna
Něco je stálé
a něco občas zešílí
larvičky malé
Velký malý svět
Velký malý svět
Ty největší věci se ukrývají
někde poblíž
Za zády se posmívají
Lov
Lov
Lesy, lesy zasněné,
copak se ve vás skrývá,
odbilo už poledne
Žijeme abychom zemřeli .. podruhé
Žijeme abychom zemřeli
Život je voda bez břehů
a já plavu jak nejlíp dovedu
Někdy se dřu a potím krev,
Disinspirace
Disinspirace
Slova mu zmizela
nemá o čem psát
Poetu nechala
Kraví píseň
Již slunce vstává,
skřivan pěje nad polem,
na poli kráva
ovívá se ohonem.
Budoucnost
Neztrácím víru v budoucnost
ač námaha je to pracná
šklebí se skrze času most
očka má lesklá a jasná
Snídaně s hvězdami
Snídám s hvězdami
a vyjednávám s časem
ať chvíli přidá mi
chvíli s Tvým hlasem
Myšlenky budoucnosti
V dlaních koule z křišťálu
budoucnost zahalena mlhou
procitají pomalu
myšlenky co jsou a ještě nejsou
Nanuk
Chce to nějakou úchylárnu,
tak já vám jednu napíšu
Stalo se to takhle k ránu,
kdy koupil jsem si toho míšu
Pohodářka Žofie
Žížala Žofie
lozí jílem i kompostem
vůbec se nemyje
a směje se mým starostem
Osamění
Dříve, nežli světlo zhasne,
má myšlenka jenom žasne,
kde ta dívka asi leží,
takhle mohu pouze stěží
Lavička
kdo zná, může si doplnit
melodii Krylovy písně Důchodce.
Lavička opuštěná,
než na ní sednu
DEPRESE
Zvony v hlavě bijí
až z nich havrani blijí
krákoravě splašky husté
na mé království, jež je pusté
Rána osudu
Noční tma rozprostřela křídla
Osud se rozpřáhl k další ráně
Jak zastavit ty touhy zřídla
Nad tím přemýšlel bych marně
Pohoda
Říkám si pohoda
a to je má výhoda,
že mě svět netrápí
Rád se vždy zasměju,
Žijeme abychom zemřeli
Život je voda bez břehů
a já plavu jak nejlíp dovedu
Někdy se dřu a potím krev,
jindy se s proudem nesu na zádech
O půlnoci
Spěchám nocí domů
a kolegyňky na nebi
skrz koruny stromů
krásné sny dnes přejí mi
Vinné blues
Přineste mi trochu vína ještě,
ať poznám, kde je ta pravda
Než odejdu do ranního deště,
z té láhve si mocně zavdám
Sveden Hvězdami
Jsem světlo v temnotě
Má duše v nahotě
Pláče po kráse
Ladné tóny znějí
Hříčka...
Jsem tělo s duší,
nebo jen tělo a duše.
Ta otázka mě mučí
a někde uvnitř kouše
Ze života reklamy
Jsem hebká při dotyku
a voním sladce,
se mnou milý hochu
jdou věci velmi hladce
Květinka
Květinka
Viděl jsem květinu
V srdci mi zakořenila
Ale já jí to prominu
Moucha
Moucha: bzzz, bzzz, krouží nad hovnem
říká svojí kolegyni: „Tak s tímhle jen tak nepohnem. “
Hledání II
Jsem oheň i voda
jsem uragán i vánek
ta postava, co věčně něco hledá
a nezná, co je pravidelný spánek
Let..... ?
Letím dolů a hledám dno,
jaký je tu jenom chlad.
Sami nosíme svoje zlo,
kdo by je chtěl také znát.
Dívka s cigaretou
Fascinovaná ohněm
Pohlcena jeho silou
Stojí vždycky při něm
Dívka s tváří bílou
Kapka rosy
Na stonku květ
Na květu kapka rosy
V té kapce celý svět,
co třpyt jitra v sobě nosí