Zpověď

Nevím, čím začít a tak začínám touto básní:

                                  Zpověď

 

Utíká a neví proč a kam.

Nečeká od nikoho odpověď,

i když tolik po ní touží.

 

Zmatený ze svých  pocitů,

kterým těžko někdo porozumí.

A vlastně ani nemůže,

nikdo se o nich totiž nedoví.

 

Je tichým, nesmělým klukem,

uvězněným ve své samotě,

toužícím po lásce a přátelství,

spalován děsivým strachem,

že se jeho sny nikdy nesplní.

 

Nedokáže říct:“Buď mým přítelem“,

bojí se, aby nebyl na obtíž.

 

Vidím plakat jeho smutné oči

a odraz vlastní tváře v zrcadle.

 

Jsem to já, kdo stále utíká,

neptá se, je spoután strachem.

Já jsem tím osamělým klukem,

který tiše volá o pomoc,

ve své uzavřené prázdnotě.

 

25. března L.P. 2002

---