Usínání

Tiše plují večerní oblohou

růžové přikrývky znaveného slunce.

Tebe však přikrýt nemohou,

zapínám tedy tvůj spacák lehounce.

Plameny ohně zvolna hasnou,

žhavé uhlíky již nevnímáš.

Sleduji tvář tolik krásnou,

v jaký sen se asi propadáš.

Uléhám těsně vedle tebe,

poslouchám tvůj tichý dech.

Nad námi pluje hvězdnaté nebe,

do svého snu mne vstoupit nech.