Písmák Milenka
Milenka
Jan Lípa
Když začne ráno zima znovu vát,
bude se zase oblíkat
Pouť
Pouť
Jan Lípa
Já šel jsem cestou dalekou
a hledal štěstí právě tam,
Jen trochu
Jen trochu
Jan Lípa
Všechno jsem zapomněl.
Co jsem to jenom chtěl.
Dávno už
Dávno už
Jan Lípa
Dávno už patřím mezi mraky,
na výlet po nich chodívám,
Cesta
Cesta
Jan Lípa
Já běžel cestou trnitou
a chvátal, spěchal vpřed,
Cesta slunce
Cesta slunce
Jan Lípa
Tak blízko nyní spočívám,
tak blízko Tvojí tváře,
Cesta za sluncem
Cesta za sluncem
Jan Lípa
Jsem k Tobě zase o krok blíž- Ty jsi stále tiše…nebo mne snad nevidíšz té své jasné výše.
Jsem k Tobě již nadosahmé maličké dlaně,dávno jsem již ztratil strach z Tvé nebeské báně…
Jeřabiny
Jeřabiny Jan Lípa Dávno už květy opadaly, na stromech září jeřabiny, září jak rudé hvězdy v dáli, září jak žhavý plamen viny. Hlady se v myslích rodí zrada, přestaly zářit v širé kraje, nebylo třeba rady hada, utrhlas´ znova jabka z ráje. Na tebe nyní Bůh se zlobí, hrozivé slyšíš hromobytí. Bělostné pro vás chystá hroby - do zimy musíš z ráje jíti.
Perla
Perla
Jan Lípa
Na palouku mezi křoví,
kousek vedle remízku
Vigilie
Vigilie
Jan Lípa
Čaroděj svým pláštěm černým
zmlklou zemi zahalil,
Koupel
Koupel
Jan Lípa
Vnočním třpytu osamělá
jako hvězda krásná žena
Na výsluní
Na výsluní
Jan Lípa
Hřejivými proudy slunečního světla
srosou spadlou drze Bohu na záda
Červánky
Červánky Jan Lípa Smutným tónem bijí zvony, smutným tónem umíráčku, slunce se teď žalem kloní, k pozůstalým rudým mráčkům. Zarudlé jsou tváře známých od slziček, v tklivém žalu nad hrobečkem vyplakaných při soumraku v denním zmaru.
Litanie
Litanie Jan Lípa Zlaté hvězdy tiše planou, temným, lítým tónem znějí, zlatovlásku rozcuchanou zpěvem ptáků probouzejí. Postrádaje svého punce, který během noci mají, s kuropěním v záři slunce umírají.
Rozeznění
Rozeznění
Jan Lípa
Slunce, které jako můry
všechny hvězdy obletují
Oblaka dechu
Oblaka dechu
Jan Lípa
Bělavá pára při výdechu
plynoucímraky připomíná,
Štěstí
Štěstí
Jan Lípa
Zkouzelných výšek nad zemí
tajemné slunce čaruje
Úsměv léty darovaný
Úsměv léty darovaný
Jan Lípa
Co se ti to přihodilo,
moje krásná dávná lásko.
Cesta pouští
Cesta pouští
Jan Lípa
Na obzoru, vžhavé poušti,
vpekelném žáru slunečním,
Kapka deště
Kapka deště Jan Lípa Kap, kap, kap – ka, - kapka deště. Ještě, ještě, - ještě…. Kapka deště vzduchem letí, druhá, třetí, ještě, ještě…. Kap, kap, kap – ka, - kapka deště.
RE
Jan Lípa
Vzesinalém, bledém kouři,
který doutná pod nebesy,
Slunce smutně oči mhouří,
Bludičky
Bludičky
Jan Lípa
Žárem lampy pouliční
jako při hrách noční můry
Možná
Možná Jan Lípa Možná, že je to pouhý sen, z něhož teď zlehka procitám, zdá se mi, že jsem motýlem a sedám na květ, sem i tam. Možná jsem motýl, který sní v hluboké noci bezedné, že je sám člověk pompézní. Možná. Však také možná né.
Večer
Večer
Jan Lípa
Večer, vtichém vzpomínání
na sluneční světlo denní
Spánek
Spánek
Jan Lípa
Iluze překrásného snu
vzasněné noci skoro nám
Oblaka
Oblaka
Jan Lípa
Ztemnělá, něžná oblaka,
zasněným hvězdám polštáře,
Píseň úsvitu
Píseň úsvitu
Jan Lípa
S paprsky slunce mlhou ranníod věží píseň zaznívá, tiše a teskně, bez ustání,volá mě - krásná, mrazivá.
kamenným chladem stěn a schodůi bronzem z věží nad náma,v mlhavé řece čeříc vodu- volá mě k sobě - Praha má.
Obraz
Obraz
Jan Lípa
Barvy slunce, barvy květů,
barvy krve v rukých svých,
Má hvězda
Má hvězda
Jan Lípa
Mou hvězdu mraky zakryly
a čekám, zda ji ještě spatřím
Písně noci
Písně noci
Jan Lípa
Stajuplnou vůní dálek,
jež se vmysli promítnou,
V proudu času
V proudu času
Jan Lípa
Sedím vkřesle, u kláštera,
sedím tiše, bezděčně,
Vysoko
Vysoko
Jen Lípa
Slunce se vyhouplo vysoko nad obzor,
aby ti pomohlo ze sna se probudit.
Trnová koruna
Trnová koruna
Jen Lípa
Tvou svatou bolest uctívám,
tvé trnyzrůže vyrostlé,
Šelma rána
Šelma rána
Jen Lípa
Vybledlá rána mlžnou touhou
tvé srdce zcela polapí
Chrámová opona
Chrámová opona
Jen Lípa
Padá závoj představ klamných
jako zmlhy kapky rosy.
Úcta
Úcta
Jen Lípa
Já šťastné nebe uctívám
vnoci i zrána při svítání,
Slunce
Slunce
Jen Lípa
Jak často vzhlížím ke slunci,
kjeho záři, klidu, jasu,
O Jitřence
O Jitřence
Jen Lípa
Panna krásná jako květ
zhlubin nebes vyrostla,
Jitřenka
Jitřenka
Jen Lípa
Jitřenka, ta hvězda rána
vladných křivkách Venušiných
Zpěv
Zpěv
Jen Lípa
Mezi mračny vloček bílých
zpěvný hlásek rozléhá se,
Žalování
Žalování
Jen Lípa
Tolik žalu, tolik nářku,
rozechvělým, smutným hlasem
Tanec
Tanec Jen Lípa
Bílé vločky, každá jiná. Která tančí nejladněji. K tanci, k němuž hraje zima havrani své písně pějí. V čistém, bílém, velkém sále jako v tanci na parketě cupitají vločky malé cestou z oblak ladným letem.
Lednové ráno
Lednové ráno
Jen Lípa
Lednovým ránem šeptá mráz
modlitby tiše do mraků,
Odplata
Odplata Jen Lípa
Zaplatím – za lístky z květů růží, za chmýří sněžných chomáčků, za nebe – zbarvené černou tuší žínkami rudých obláčků. Zaplatím – za smutné noční snění o lásce, jež mne pohladí, i za své zlé duše vykoupení zajisté jednou zaplatím.
Čas lítosti
Čas lítosti Jen Lípa Jak je mi líto krásných chvil, a přesto vím, že nic nezměním, v mém srdci žal se usídlil a žiji zklamán světem zlým. Jak je mi líto, že čas běží dál, kdo pak by smutkem nevzlykal. Jak je mi líto pomněnek na hrobě, před nímž jsem si klek.
Hvězdy
Hvězdy Jen Lípa
V tichých prosbách, v jasné záři mocnou silou kouzel svých jako svíčky na oltáři planou do snů kouzelných. Blikotají, když se klaní vprostřed noci bezedné, svitem z temnot plní přání vymodlená během dne.
Vyznání (aneb Poutník po obloze)
Vyznání aneb Poutník po obloze Jen Lípa To modré nebe nad hlavou, to nebe, jež mne tolik láká tou jeho věčnou dálavou jít s mraky, jít až za oblaka… Své srdce proto pozvedám do výšin šťastné modré báně a tuším, že čas pozve sám mne v její náruč, vlídné dlaně.
Nebeské výšiny
Nebeské výšiny Jen Lípa Pohlédni moje duše k výšinám, pohlédni moje duše v tichou výš, ke které svoje srdce vypínám. V těch výškách sama sebe vykoupíš. Pohlédni moje duše k výšinám, k nebi, jež kalich Grálu ukuje, pohlédni k rozzářeným pěšinám, po kterých zlaté slunce putuje.
Kamenné schody
Kamenné schody Jen Lípa Kamenné schody k výšinám vedou mé kroky do nebe, chlad jejich stínu ztišit nám veškerou bolest dovede. Tak jako žebrák na nich teď pokorně hledám ochranu, kročeje tichem vedou vpřed kamenné schody do chrámu.
Havraní pírko
Havraní pírko
Jen Lípa
Vítr žene nad vodami
černé pírko havraní,
Pírko Havraní
Pírko havraní
Jen Lípa
Vane vítr nad vodami,
nese, možná na hraní,
Poutník
Poutník Jen Lípa Znavený měsíc postoupil strnulým nebem o krok dál, strnulým mrazem z tance víl ve stínu stromů opodál. Nemaje slov a bez dechu na chvilku, možná na pár chvil, vybledlý z něžných doteků z nádhery té se zastavil. A jenom hvězdy třpytem svým v mrazivém tichu volají, že nesmí míti živé sny, že musí vstát a znova jít.
Nevěstinka
Nevěstinka Jen Lípa
Pod závojem tiše sténá možná krásná nevěstinka celá v bílém oblečená, v lože své tě láká spinkat. Jako dívka roztoužená milostně tě obejímá v závoj sněhu zahalená krutá zima.
Sněhová vločka
Sněhová vločka Jen Lípa Tak jako bílá vločka sněhu, za letu z nebes v dětských hrách, zářící štěstím pro svou něhu bloudí má duše v temnotách. Tak jako slza na tvé tváři, slzička z žalu kanoucí, i moje hvězda věčně září drobounkým třpytem za noci.
Otevři okno
Otevři okno Jen Lípa
Otevři okno – bijí zvony. Otevři okno, ať je uslyším. Daleko zvoní jejich tóny k nebeským výškám, jež mi byly vším. Na tichých křídlech vlahý vánek v modravé dáli mraky odnáší.
Noční Prahou
Noční Prahou Jen Lípa Tou noční září lamp a oken já vždycky mlčky bloudil rád a v kalné louži nehluboké jsem zmáčel boty tolikrát… tou cestou tichem po dláždění tou cestou, která vede vstříc… vstříc hvězdám v jejich jasném snění už není možné kráčet víc.
Pozdrav
Pozdrav Jen Lípa Pošlu ti pozdrav zpěvem ptáků do oblak sluncem napsaný, přivede možná do rozpaků tvůj pohled žalem zklamaný. Pošlu ti koráb z rudých mraků, který tě šťastně doveze přes záři slunce za soumraku přímo až ke mně do nebe.
Rozjímání
Rozjímání Jen Lípa V zahradě, v tichém rozjímání, nad tůňkou se zlatými karasy, je-li svět vytouženým přáním a mne v něm také přála sis. V zahradě, při kouzelné záři jitra přemítáš v slastném tichu nad slovy němého, z raní mlhy planoucího mistra, při vůni kvítků čajových.
Luciferův prorok
Luciferův prorok Jen Lípa
K pohřbívání slunce v teskném pění, když mu chladná země skrývá líc, mluví prorok tichým vyzváněním bronzového zvonu klekánic. Praví zvolna svým dojatým hlasem, který jak zvon zprávu vyzvání: „Brzy přijde noc a po ní zase čarokrásně šťastné svítání. “
Jsem jako měsíc
Jsem jako měsíc
Jen Lípa
Jsem jako měsíc schladnou tváří
schovaný vmracích nad vodou,
Ztroskotanci
Ztroskotanci
Jen Lípa
Vhřejivém stínu bledých mraků
rozzářených dozlatova
Vzpomínka
Vzpomínka
Jen Lípa
Ohně zhasly, dohořely.
Kouř a prach se rozptýlily.
Lilith
Lilith
Jen Lípa
Stajemným a chladným šerem mdlým
zesinaly všechny kontury
Ochránce
Ochránce
Jen Lípa
Hrdě klepším zítřkům vzhlíží,
pevně, nikým neohrožen,
Chrám Páně
Chrám Páně
Jen Lípa
Vtichém, vlídném šerosvitu,
vpotemnělé katedrále
Září
Září Jen Lípa Utichl zvolna žalmů zpěv, nastalé ticho tváře rdí a v dáli šakal Anupev na váhy Slunce odvádí.
Výklad:
Utichl zvolna žalmů zpěv, - dozněli písně ptáků, prosby lidí, země usíná, motiv usínání, ústupu, blížícího se konce (dne, roku, života. ) nastalé ticho tváře rdí - červeň zapadajícího slunce, červeň večerních mraků, červánků, červeň podzimního listí, černveň tváří smutných pozůstalých při posledním rozloučení. a v dáli šakal Anupev - Anupev (tj.
Strach
Strach Jen Lípa Zmlkla země v hrozném strachu, zmlkla země v temnotách, bledé nebe barvy nachu utápí se v černých tmách. Němý srpek po něm pluje, chce se práva domoci, hvězdným prachem ozařuje zmlklou zemi za noci.
Nech mě tu
Nech mě tu Jen Lípa Nech mě tu - vše jsem vzdal. Nech mě tu, dál už nemohu, nemohu s sebou vláčet dál vzpomínky skryté v batohu. Pod žhavým sluncem vyčerpán sleduji modrou oblohu, k vysněným mrakům zašeptám: nech mě tu, dál už nemohu.
Jasné hvězdy
Jasné hvězdy
Jen Lípa
Jasné hvězdy v klamném lesku
jen pro tuto vzácnou chvíli
Hlubina
Hlubina
Jen Lípa
Zádumčivě do hlubiny
tiché modři hluboké
Svítání srdcí
Svítání srdcí
Jen Lípa
Jemným svitem září tence
plápolavé, tiché svíčky
Říše temnot
Říše temnot
Jen Lípa
V hrůzyplné zemi temna,
v zemi krále Lucifera
Ohnivá výheň
Ohnivá výheň
Jen Lípa
Zčernalo nebe od sazí
ohnivé výhně rozpálené.