Ženská duše

Když jsou ty chvíle ty těžké období

Horší než se ti zdá

Když se ti zdá že sníh je červený

Když v pláči usínáš když přátelství se ti zdá

Jakoby fraška to byla

Když výš že jsi sama

Když  pláčeš

Když výš ,že nic nevýš

Když špatnost  svou vidíš a pak náhle ,když znamení vidíš

Tak  výš ,že nic nejsi

Když svůj svět ztrácíš  a plány ty nemáš

Smysl tvůj-již není,

Když podíl ne svém životě  jsi viděla  měla jsi vše  co jsi jen chtěla

Tak  jak jsi to chtěla  a prožila milovala nenáviděla  sex jsi provozovala dýchala a pak

Náhle se smála plakala a na  všechno jsi kašlala

A zjistila že tvůj smutek vše zahalil

A pak…

Strach z bolesti který ohrožuje každého z nás

Když se svět změnil

Svět odchází

Již nic nemáš a měla jsi všechno lásku a nenávist

Všechno jsi ztratila a zaprodala svou duši

Nechala jsi svět za zády  a říkala „ta žena to jsem já“

…necháme svět  za zády a pak každý z nás zvlášť se necháme snést na samé dno lidského trápení

Ať cítíš cokoliv

Ať cítíš a výš

Ať cokoliv potřebuješ

Když věříš a tak to zvládneš

Epilog :

Znáš všechny iluze? Já ne!

Jaké!

Iluze jaké starosti-vše hledej v sobě

Jáké myšlenky máš

jaké rozpory

Jen neutíkej  jen jdi dál přes veškeré utrpení

A nech svět za zády

Sdílíš své okovy  já sdílným svá obětí neštěstí

Odejmu svou bolest obejmu svá trápení

Navždy v našich trápeních v našich vzpomínkách

Svůj pohled si udržím