Tulák

"Bloudím krajinou bez mrknutí,
je mi už všechno jedno,
krásy světa mě nazajímají,
jsem tulák co ztratil všechno.

Vzpomínám na tebe lásko má,
do paměti nahravám tvůj smích,
už mi nic jiného také nezbývá,
jen dále snít a smrti vstříc jít.

Kapky deště noří se tmou,
v ruce svírám fotku tvou,
je zmáčená mými slzami,
a vlhká od rtů smutnými polibky.

Bylas pro mě osmým divem,
kterýmu jsem chtěl přijít na kloub,
bylas pro mě celým světem,
vzpomínáš lásko na tu pouť?

Smála ses na mě skrze hvězdy,
vánkem posílala sladký polibek,
před sebou stále vidím tvé modré oči,
utápím se v žalu jak  v moři hlubokém.

Slza sa slzou padají těžce k zemi,
vrývají mi cestičky do tváře,
bubnem jak kdyby opěvovaly,
že mé oči stále hledají ty tvoje.

Pomalu dopadám naposled na kolena,
vzívám boha k poslednímu soudu,
ať vrátí mi zpět tvá hebká slova,
nebo že dáll bez tebe nepůjdu.

Les dál tiše bez odpovědi šumí,
volám: "Pojď si teda promě!",
oční víčka se pomalu zavírají,
jsem tulák co tratil tebe..."