Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prodavačka

15. 12. 2002
2
0
520

jen zasvěcení chápou...

Cinkne zvonek.
Zákazník do krámu vletí.
Všude ticho.
Jen mouchy po salámu běží.
Z klidu náramně teď těží.
Sosají tu chutnou vysočinu.
A hle!
V paštice broučkové se množí.

 

Sekundy? Ne!
To minuty čas nám krájí.
Zákazník už v duchu,
před svojí sprostou stránkou,
tu neobvyklou prodlevu
prodavačky hájí.

 

Slabá půlhodinka padla.
Chuť nakupovat však ještě neuvadla.
A vyplatilo se!
Noha nohu mine.

"Přání ?"
Potom rukou kyne.
Vysílená ústa s námahou jí odvětí:
"Dva rohlíky."
V tu ránu umolousaná dlaň
na bezmocné rohlíky dopadne.
Budoucí strávník,
z toho šoku,
jen ztěží vzduchu popadne.
Na "Ještě něco?", řekne "Ne!",
zaplatí a rychle jde.

 

Infikované pečivo do koše háže.
Pak celý den,
zpívající žaludek
po jídle se táže.


Amanda
17. 12. 2002
Dát tip
:-))) dost dobre...

skromna
16. 12. 2002
Dát tip
:-)) půl hodiny bych tedy v krámu na rohlíky nečekala..to by musely bejt zlatý :-)) ehm..a ted malinko navážno..možná je lepší nepsat rýmovanou básničku za každou cenu.... ale nápad líbí :-)

No, na to jsem moc velký prase, abych ty rohlíky vyhodil. Ale *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru