Kočka

                               KOČKA

  Říkám jí: „Ale ty tam nesmíš,“ a ukazuju na cedulku pověšenou vedle brány do parku hlásající zákaz vodění psů a tedy patrně, usuzuji, i koček (a Adriana teda kočka je, to mi zase můžeš věřit), dál ji ale za ruku táhnu dovnitř, ptá se: „A proč bych nemohla?“ Musí přivřít oči a trochu se zašklebit, jak jí ostré slunce zavěšené nad mou hlavou zasvítilo do očí. Znovu ukazuju na cedulku přeškrtnutého (a ještě nějakým fixem přečmrkaného) psa, říkám poznámku o kočkách.

 „To snad ne,“ směje se ona a drobnými cupitavými krůčky (z důvodu úzké sukně) mě následuje do parku.

Tak to by jsme měli. První krok svého geniálního plánu mám zdárně za sebou, přemýšlím si, zatímco ona se kochá (no, spíš jenom tak čumí) vší tou rozkvetlou vegetací. Něco si povídáme, nějaké veselé věty, alespoň tedy ona se  pořád směje, já už v hlavě přemýšlím nad druhým bodem svého šíleného plánu, na jehož konci má být Adrianino nahé a zcela mi odevzdané tělo.

Vymyslel jsem to tak: Nejprve romantická procházka v zámeckém parku, pak chvilka někde v kavárně, kde maximálně sklenka vína, načež ji musím nějak přesvědčit, aby se mnou ještě šla ke mně domů, což by se mohlo podařit  pod záminkou, že jí půjčím nějaké ty kazety, o kterých jsme se bavili.

 No, a potom už mi zbývá jenom do ní nějak vlomit ty fernety, po kterých nádherně zvláční a dostane tu správnou (myšleno šukavou) náladu, jak jsem byl svědkem na té Standově akci, kde se po pouhých třech panácích fernetu začala po všech plazit, svlékat si podprsenku a vzdychat, jak by šukala. To jí vydrží tak půl hodiny. Dost dlouho na to, abych si s ní jaksepatří užil. Každopádně do ní ty panáky vlomím nejmíň čtyři, aby mi náhodou předčasně nevyprchala. Protože po první euforii, kdy by opíchala celý svět, u ní nastupuje těžká deprese, kdy nemá myšlenky ani na život natož na nějakou zábavu zvanou sex.

Zrovna jsem jí chtěl navrhnout, že by jsme se mohli jít někam na chvilku posadit, když řekla: „Ty kazety mi půjčíš?“

„Co budeš chtít,“ řekl jsem lehce dvojsmyslně. Ona to ale jako správná blondýnka nepochopila a dál mluvila o kazetách. Že je nezaměstnaná, jsem věděl, že ale celé dny tráví nahráváním písniček z rádia, to pro mě byla  čerstvá novina. (Když se jí nějaká líbí, tak si ji na kazetu nahraje i třicetkrát za sebou.) Ještě jednou jsem ji pozval do cukrárny, řekla, že by rači ty kazety. A tak jsme se ocitli u mě doma.

Chvíli se mazlila s kazetama, pak si najednou vzpomněla na akci u Standy. Říkala, jak moc se jí tam líbilo a jací tam byli samí správní kluci. Prý: „A jak jsem se jim líbila já?“

Zabručel jsem něco neutrálního, něco v tom smyslu jako že: Ale jo, líbila, (Nechtělo se mi jí říkat, že ve skutečnosti z ní měli akorát legraci. Na první pohled nechápali, proč jsem jim o ní povídal takové historky, když promluvila, pochopili. No, ještě že poznámkám typu Vyspat se s tebou, to jo, ale chodit bych s tebou nechtěl ani den, nerozumí), a znovu, už po třetí, jsem jí dolil sklenku.

Rychle ji vyprázdnila. Pak se mi najednou přesunula na klín. „Nevadí?“ uculila se, očima mi smyslně těkajíc po obličeji. Nějak se mi podařilo naplnit sklenku a podat jí ji ke rtům. Pořád ještě jsem měl  strach, aby ji to nepřešlo příliš brzy. Zvlášť teď, když se začíná tak krásně rozjíždět, by to bylo hodně mrzuté. Hodila to do sebe, sklenku přes rameno upustila na zem.

„Uá-áÁ…!“ vydechla hlasitě a prsty se mi začala dobývat do úst. Zlehka jsem ji kousl. Nechala mi ruku v ústech a otočila se, aby si podala flašku. Upila několik mohutných hltů, načež mi zbytek vylila do obličeje. Chtěla, abych se taky napil, ale udělala to tak nešikovně, že jsem byl celý mokrý. Hlavně, že ona se bavila. Smála se a prsty mě štípala do jazyka. Pomohl jsem jí sundat košili, podprsenka z ní spadla skoro sama.

Pak najednou musela na záchod. Alespoň jsem si zatím sundal promáčenou košili.

Přišla, hned se sápala po flašce, ve které ale už  nic nebylo a tak si alespoň nechala do úst skápnout  těch několik posledních kapek, co v lahvi zbylo, pak se mi posadila zpět na klín. Chtěla mě začít líbat, ale  musel jsem ji odstrčit - nehorázně jí táhlo z pusy.

„Tys zvracela?“ zeptal jsem se schválně slušně. Pořád jsem věřil, že se to ještě nějak udělá a já si s ní užiju.

Přikývla, alespoň to tak vypadalo. Pak přikývla znovu. S hlavou skloněnou na prsa něco namáhavě polkla, o chvíli později mě už zase ovlažovala svými úsměvy.

Uchopila mě za uši. Pozoroval jsem, jak vyplazuje špičku jazyka. Za těchto podmínek jsem se s ní ale rozhodně líbat nemínil, navíc jsem se začínal bát, že ji zvracení připravilo o podstatnou část alkoholu, a že by tedy mohla rychle vystřízlivět, a tak jsem se rozhodl přeskočit nějaké ceremonie a jít rovnou na věc. Prudce jsem s ní mrštil na postel. Úsměv na její tváři vystřídal poděšený škleb. Kdybych mu věnoval víc pozornosti  a nemyslel jenom na to, jak se jí dostat do kalhotek, mohla být čistota postele nebo minimálně koberce zachována. Takto poblila včetně mě komplet všecko.

„TY PRASE!!!“ explodoval jsem v momentě. Možná jsem ji taky uhodil, to už přesně nevím, každopádně jsem ji sebral a hodil do vany.

Zatímco se tam máčela, otevřel jsem si druhou flašku.

Asi tak po nálepku jsem vypil.

 Pak jsem se vrátil do koupelny a tu čůzu vyhodil z domu, to si ještě pamatuju. Dál mám okno. Kdo tenkrát uklidil ten bordel, nemám ponětí. Já byl mrtvý.