Pohádka o přáních

Pohádka o nesplněných přáních

Konala se velká dětská párty u příležitosti dětských narozenin a Anežka se tam taky připletla a její duše a srdce pookřálo v tom radostném dětském halasu. Když oslava skončila, děti se rozcházely do svých domovů a Anežka tam zase zůstala s prázdnou náručí. Najednou jí bylo strašně smutno a ještě si chtěla užít dětského smíchu a oček zářících a tak se pustila do stopování poslední dětského hloučku. Zpovzdálí je pozorovala a nemohla přemoci svůj dlouholetý smutek, že jí doma taky necvrliká žádný takový malý uličník nebo uličnice. Venku byla zima, mrzlo a první sníh jiskřil na prosluněných pláních. Ač si Anežka dokázala vychutnat za normálních okolností krásu zimní krajiny, tak teď vůbec nic nevnímala a měla oči jen pro ten hlučící hlouček dětí. Nakonec se silou vůle odpoutala myšlenkami od těch dětí a rozhodla se, že je čas jít domů za Alfonsem. Ještě ve dveřích svého domu se srazila s další maminkou s dvěma dětmi a tak spolu jely výtahem. Když se výtah rozjel, všimla si že tam stojí ještě jeden člověk, který musel přijet výtahem zezhora a přesto s nima jede teď nahoru. Byl to její Alfi a ona si uvědomila, že se venku zdržela asi moc dlouho, když se jí vypravil hledat.