|
Kovář koval meč i dláto,
v zemi kde vznik spor zda zlato
je cennější nežli sůl,
nebo je to půl na půl?
Šijem příběh žhavé jehly,
malinko jsme již předběhli.
Začlo to hloupou úvahou
krále s ješitnou povahou…
Král:
Která z dcer mě má nejradši,
starší, prostřední či mladší?
Vyřeším ten hlavolam.
Prostě si je zavolám.
Jedné tady, druhé tam,
Šikovně se pozeptám.
Lásce v srdci ať se rovná
honosný titul královna.
Zavolal si hned tu první,
trošku nesvůj, krapet nervní
jaké vlastně srdce je v ní.
S kameny div nespadla,
Bětka jde od zrcadla….
Král:
Drahá dcerko Alžběto,
uneseš všechno tohleto?
S ní to háže, pro mou dceru,
volám stráže na podpěru.
Musejí mi odpustit
že na ní nedám dopustit…
Jen Bětko malou otázku:
Jakou ty ke mně máš lásku?
Alžběta:
Odpovím, taťuldo, vína se nalokám…
Vždyť já tě ráda mám tak jako drahokam !
Král:
Slova sladší písní Zmožka,
jsi celá máti nebožka.
Byla vzácným skvostem žen,
s tebou jsem též potěšen.
Zavolej mi Agátu,
ať se jukne na tátu.
|
Král měl výraz jak jelito,
kams mu zdrhla, realito?
V mžiku je tu Agáta,
s šatičkama ze zlata.
Agáta:
Ahoj tati, zanech hnití,
nakup raděj zlatých nití.
Král:
Drahá dceruš, stručně vzato.
Máš mě ráda jako zlato?
Agáta:
Ráda jako zlatý třpyt!
Ať střízliv, či zas připit.
Král:
Srdínko mé vzlyká,
jaká to lyrika.
A tak slyšel král ten nářez,
co předem chtěl do scénáře.
Zasněný v parádě
vzpomněl na Marušku,
Byla teď na řadě
vzal si ji na mušku.
Našel ji v zahradě
starat se o hrušku.
Král:
Zmazaná jak od sazí,
spoustu květin posází.
Občas záhon poryje,
má dceruška Marie.
Úsměv jako květinka.
..máš ráda mě, tatínka?
Maruška:
Kam to šlapeš jdi ráč tudy…
..co jsi říkal ?? Něco z nudy ?
Těhle úvah táto nech,
Líp se rýpe v záhonech
Král:
Ptal jsem se Ály i Agáty.
Teď pověz jak mě máš ráda ty!?
|
|
Marunda:
Milý jsi můj táta,
s botama od bláta.
Nezraň se o tamten kůl!
Mám tě ráda jako .. sůl.
Král:
Je tu nebezpečný terén
Tvými slovy jsem postřelen
Jako sůl jsi řekla mi,
Vážně, nebo z reklamy?
Platí tě snad solný důl?
Připadám si jako …
Marunda:
Ano tati, jako sůl!
Bez ní by sis neštrejchnul
Král:
Vděčím za to co teď slyším
Ač jsem nepil, bílým myším?
Král neslyšel po čem toužil
Tak se Majka octla v louži
A že myslela to lépe?
Co je to pro oči slepé.
Král:
Jako sůl si Majko řekla,
To ti našept někdo z pekla
Za své přirovnání sprosté
Půjdeš mezi lidi prosté
Dokážu že sůl je nic
Dáme ji do popelnic.
Majka:
Jak jsi řekl tak se stane
A než mě vítr odvane
Uchovám si tatínku
Na tebe dobrou vzpomínku.
Na tomto místě smutném
Náš příběh trošku utnem.
V království se za chvíli
Vší soli lidé zbavili
Král nepěstoval žádné sporty
Zato jedl samé dorty
Brzy se ten ješita
Dortů najed do syta
Král:
Hrůza, v čem to vězí
Že už ani hovězí
Nejde vůbec k chuti
Rádce:
nikdo tě nenutí
Abys na svém zámku
Zaved opět slámku
Král:
Král ten nezná omyl
Tys to nepochopil
Do toho i komoří
Těžko nos svůj ponoří
Notož já, pan král
Čert aby to spral
Ty že jsi můj rádce?
Krátce: Ty jsi zrádce.
|
Rádce:
Pod cenou mé služby
Dáváš, přitom už by
Stačilo jen dvorním
Dámám dopřát dvojfilm
Romantická pletka
- Sůl nabrečí hnedka.
Jistě jednáš správně
Přitom myslíš hlavně
Na vše dobré lidu
Jak je všude vidu
Král:
Myslím dobře? Houby,
samé marné chlouby.
Vím že Bětka s Agátou
Mlely pětka s devátou
Maruš, dítě hodné
Se snad jednoho dne
Domů zase navrátí
Řekne: Odpusť mi, tati!
Rádce:
Maruška je v iluzi
Neslyší co chtěj druzí (soudruzi)
To jen ty máš ve všem pravdu
Jen bys měl víc chodit na vzduch
Král:
Jdu - jinak bych se snad pomát
Rádce byl dobrý diplomat
Král převzal po Maruš záhon
Poznal přitom dřep i záklon
Poznal též že Maruš mačkal
Jako by to byla hračka
Tím jak král plevelil plevel
Zvýšil vývojový level
Král:
Jestli se mi Maruš vrátí
Pochlubím se čerstvou natí
Zruším zákaz nesolení
Pro veškeré pokolení
Hned půjdu doma i venku
Hledat tu svoji dívenku
Na tom se s vámi domluvím
Že se jí řádně omluvím
Maruška:
Tady jsem pane králi
Nehledej mě v dáli
Král:
Maruško, rád tě vidím
Už po tobě slídím
Maruška:
Nesu ti pytel soli
Záda mě od něj bolí
Skočím teď hned do kuchyně
Osmažit kňoura na víně
Až po konečky kopyt
Nechám ho pěkně solit
Král se nakonec dočkal odměny Nejen v podobě osobní proměny
Dostal ten starý šťoura
I soleného kňoura |
Písmák