Uniformní První a poslední

Podtitul "neopětované lásky" nabízí hned zkraje, že srdce Cejvikovy sbírky tluče smutně romanticky.

Asi tak polovina sbírky si nezaslouží víc než spláchnout do záchodu. Jsou to jen falešné rýmovačky s hloupými rýmy, nezábavnými gramatickými chybami (mám v krvy, vzlétnout víš, v pravou chvíly, vychřice) a nemastným procítěním (možná prožitým, ale básnicky nezpracovaným). Myšlenka někdy skončí dřív než báseň a připravenou strukturu je potřeba něčím vycpat (Nashledanou).

Básně se tu střídají s texty písní (i když se Cejvik nebojí použít refrén ani v básních), a některé skutečně jako kdyby měly znít z rádia (rýmy sobota / robota, pátek / svátek, vánkem / spánkem). Bohužel z toho čtenář necítí nadsázku, ale smutnou realitu.

Některé momenty jsou ale skutečně přečteníhodné: Jsem jako poutník - sám k sobě se pozvu (Ozvěna) - bohužel bývají vzápětí narušené: Jsem jako socha - ač nemám heboučkou tvář (tamtéž, evidentně marné hledání rýmu na zář).

Vezmi papír je perličkou. Zajímavý dětský kontext prvních veršů s asociací na známé "vezmi žlutou tužku / namaluj mi hrušku" se promítá i do metaforického závěru začal jsem se toulat světem // jenže ten vždy patří dětem, jenže to celé působí spíš jako prvoplánový rým, ze kterého se nepřesvědčivě vyklubalo nechtěné.

Tajný přání je vtipné i přiměřeně romantické: Zaveď mě tam, kde ptáci zpívají // a pak i já ti zazpívám // Zaveď mě tam, kde kytky bývají // a pak i já ti jednu dám (...) Zaveď mě tam, kde slunce zapadá // a pak i my spolu zapadnem // Ukaž mi to, co se nezvládá // a pak ani my se nezvládnem. Bohužel, zhovadilé Zaveď mě tam, kde ještě nikoho // a obejmi tvůj starý strom straší hned na začátku.

Ve sbírce nadprůměrné je i Novoroční předsevzetí. Verše Popeláři sypou popelnice // jenom tobě ten můj popel patří anebo Do nového roku smutně dávám // cizím lidem svoje požehnání mě potěšily.

Úvodními citáty se autor omlouvá - že opakuje to, co všichni před ním, a že jsou jeho prožitky autentické. Budiž mu odpuštěno. Ať se brzy ožení, když po tom tak touží (Něžná jak vánek), a ať ho brzy začne nudit jezdit stále stejnou kolejí (Konec roku).