PRŮSMYK-2

Průsmyk se zaplňoval padlými těly bojovníků a také koní. Asim pozoroval, jak se další a další Navarové na koních derou průsmykem a jeho obránci se dostávají stále více pod tlak.

  Dva Navarové se na něho vrhli v tu chvíli, kdy bodnul jednoho jezdce a ten se sesul na zem. Štítem obratně vykryl úder meče jednoho z protivníků a zkřížil zbraň s druhým. Pak za pomoci štítu počal s nimi svádět nerovný boj. Byl dotlačen až ke skále. Tam pak náhle odhodil štít, který zasáhl jednoho protivníka. On pak sevřel obouručně meč a po rychlém výpadu na prvního protivníka, sekl tohoto Navara do krku. Druhý se ho pokusil bodnout, ale hbitě uskočil a v přikrčené poloze jej bodl do boku. Sotva se tak stalo, jel na něho jezdec s napřaženým kopím. Než stačil uskočit do strany,  z boku se na jezdce vrhl Imar, který seběhl ze svahu. Bojovník na koni se v sedle zhroutil a dopadl na zem.

„Objevil ses v pravou chvíli!“ Řekl mu.

„Nevypadá to moc dobře.“ Konstatoval.

„Že se ptám. Co ten kámen?“

„Že se ptáš.“

Asim se přitom zadíval tím směrem, kde se nacházel obrovský balvan, který, pokud by se skutálel, by zavalil průsmyk v jeho nejužší části.

 Za chvíli oba opět křížili čepele svých mečů s čepelemi Navarů. Vše nasvědčovalo tomu, že se schyluje ke krvavé porážce obránců průsmyku a to i přes to, že se od druhé strany průsmyku vyřítilo proti útočníkům několik desítek bojovníků na koních. Ti mohli akorát tak navarský postup zdržet, nikoliv zastavit.

  Před sebou uviděl Asim, jak se další dva z jeho mužů zhroutili v bitce, která se rozpoutala pod svahem, k němuž  Navarové pronikli. Sám utržil další šrám do stehna, ale ten, který mu to způsobil, neměl štěstí. Bodl jej do břicha. Celý konec jeho meče na okamžik zajel do protivníka. Uviděl, jak muž ztuhl, vykřikl a z úst mu začal téci pramínek krve. Odkopl ho a přitom z jeho těla vytáhl konec meče.

„Už se dlouho neudržíme!“ Řekl Imar, který před chvíli přes sebe přehodil jednoho Navara a na zemi ho probodl.

„Jen zázrak nám pomůže!“ Mínil Asim a jako ostatní ustupoval po svahu nahoru. Hned se zase dostal do souboje. Protivník ho při dalším zkřížení mečů narazil zády na skálu, ale on napjal svaly a odstrčil ho od sebe. Muž ztratil na nerovném terénu rovnováhu a toho Asim využil. Sekl jej do ruky a vzápětí do hrudi. Poté se rozeběhl po stráni směrem k onomu balvanu. Kolem něho proběhli ti obránci, jimž už došli šípy ke střílení z kuší a teď se meči vrhli do přímého boje.

  Doběhl k balvanu. Zrakem přejel celý jeho povrch i zem, na níž stál. Následný pohled na zuřící bitvu byl zoufalý. Chtěl se opět vrhnout do boje, když tu náhle jeden sluneční paprsek dopadl na jedno místo na povrchu balvanu. Paprsek poté jakoby vypálil do jeho povrchu obrys meče. Svůj meč do obrysu položil a ten se rozzářil, až si musel dlaní zakrýt oči. Přes konečky prstů vzápětí zahlédl běžícího navarského bojovníka, který k němu běžel. Vytáhl  z pochvy nůž a mrštil ho. Protivník se zabodnutým nožem v krku se zhroutil. Hned na to meč vylétl od balvanu a jemu přímo do rukou. Přitom se balvan dal do pohybu. Užasle to pozoroval, načež se rozeběhl a v běhu vedle něho křičel.

„Uskočte! Padá balvan!“

Celý svah se třásl. Většina zápasících mužů na svahu stačila uskočit, ale Navarové na koních pod svahem to většinou nestihli. Valící se balvan mnohé rozdrtil a pak zcela zatarasil tu nejužší část cesty v průsmyku mezi skálami. Ti  Navarové, co zůstali na a kolem svahu, byli zanedlouho pobiti. Pak se ozval vítězný pokřik.

„Bohové jsou na naší straně!“ Vykřikl Asim na vrchu svahu a přehlédl zbylé muže, kteří se počítali jen na desítky.

„Občas legendy nelžou.“ Řekl Imar.

„Tahle bitva byla vyhraná. Ale ne válka.“

„Získali jsme čas. To je hlavní.“

„Informuj krále. Navarové určitě obejdou hory na severu. Ze severu to mají k našemu sídelnímu městu blíže. Budu je neustále sledovat.“

„Rád bych byl u toho.“

„Neboj, sejdeme se na hradbách města. Naskoč na koně a jeď!“

„Doufám, že se opravdu sejdeme.“

„Budu mít maximálně jen o pár šrámů více.“

„To už  je po dnešku máš.“

„A nebudou asi poslední.“ Mínil a zahleděl se na mrtvá zakrvácená těla, která ležela všude kolem.

                     POKRAČOVÁNÍ NĚKDY PŘÍŠTĚ