5.VALJE 1972 p

5.VALJE 1972 p

tvé ruce dovedl bych líbat věčně

Tvá pleŤ jemnější je broskve

vůni tvých vlasů nepoznám

snad zvadlé růže v prachu polní cesty

bílomodré moře k tvým nohám pěnící

spící racek poznal ji

a ze spánku vzkřikl:

už nemám tě!

studeně jiskřivá luna nám

odměřila čas na lásku

a tehdy když klonila se k spánku

já marně tebe miloval

já šílenec myslel jsem si

že tě mám

no ty byla si u svých římanů

pila si s nimi s olověných pohárů

(za barevnými okny zněl

vítězný ryk tráků)

krvavě rudá vína

jak sluce zapadající do krve

přivezené řeky v amforách až z nesebru.

Tam moře modré jak nebe a ty

teď víš, že marně tě mám rád

chladná byla jsi

(já myslel na žhavý písek v poledne)

a moje ruce ještě víc,

než indigový antarktický led,

v němž studeně se třpytí hvězdy

utopené v černi vesmíru,

který duní nekonečnou píseň

motorů saturnů mířících na lunu

varhan u nás v kostele

příboj moře

zpěv ptáků

ohluchl jsem a nestačil říct

miluji

přestože jen kousíček lásky

tobě dal,tys jí nechtěla ?

Zase jsi se smála

když jsem se ti díval do očí

v nich ztratil se mi celý svět a já v něm

pak marný stisk

 na let ke hvězdám

kde zapomněl bych na tebe

teď letím ku praze

snad jindy pochopím tě

tam u hvězd v trávě.