Nejenom ...

Když přišla na tu schůzku měla trochu zpoždění

Koho by to překvapilo, v tomhle se holky nemění.

Pak jsem se na ni díval a v duchu si říkal

Kvůli té bych tady třeba dvě hodiny stál.

A pak u sklenky vína, když trochu ledy odtály

My jenom tak a jak jde život si povídali

Pak v hlase svém jsem objevil ten neobvyklý tón

Řekl jí: „Máš krásný oči“, a dodal: „nejenom“.

Dál ještě mluvili jsme dlouho a sklenky už nebyly jen dvě

A naše ruce blížily se k sobě po stole.

Pak se naše prsty propletly, srdce mi tlouklo jako zvon

Řek´ jsem jí: „Máš krásný ruce“, a dodal: „nejenom.“

Teď zdá se mi to dávno, co Země byla v přísluní

A kdo už není dítě ví že sny se neplní.

Pro mě jen slyšet její jméno je jako když udeří hrom

Já vidím zas ty oči, a vidím zas ty ruce, nejenom…