23. listopad

Strom stromu cosi kvapně šeptl

pak vítr zved se mezi kmeny

vzal listí dávno odvržené

a hnal jej po černozmrzlé zemi.

O kousek dál stál vetchý stařík

a vítr hnal to listí k němu.

Měl staré boty, šosy natržené

a obroučky brýlí namaděru

Stál však nehnutě, jak pevná skála

když vítr rozvlnil mu vlasy

a vlny listů roztříštěné

boty přikryly jak mrtvé klasy

Bezhlesu se pod sebe díval

a vítr lístí zase vanul dál

Mladší z toho lepší pocit mívál

když tu na podzim chodíval

Dnes však vítr cosi v letu šeptal

šum listů divnou hudbu hrál

tušení měl, ale raději se neptal

jen v samtě mlčky vzpomínal

Kolem v dlouhé stráni černé pole

ve výšinách nebe mraky letící

jinak jen strniska a stráně holé

a stromy listí zvolna tratící.

Mezi nimi stařec, vlasy dlouhé, bílé

šedivý oblek, ruce zorané

Zvláštní a přece tolik běžná chvíle

když člověk žíti přestane.