Havran a růže

Ten jediný vyvolený září jako slunce,

Čistý v srdci, v očích divoký,

Nádherně zpívá, zpívá své sonety

Zlatá dívka při nich tančí.

 

On je špínou,

Skvrnou na božských nebesích,

Černý jako noc,

Němý a nemocný

A onen vyvolený

Svým mečem

Utne tančící zlato.

 

Dívá se na ní ze své výšky

V pohledech již vytryskla krev

Čeká jen na božský hlas po její krvi

Každý měsíc je blíže a blíže svému Pánovi.

 

Nemocný utrpením a soucitem.

Zápach a špína jeho, smrt kolem něj, mouchy, psi a řev.

 

Král smrti a bolesti, vrah vrahů

Ve jménu Boží vůle, zmrzačeného jména.

 

Přijdu brzy pro tebe, protože můj Bůh je má vůle,

Tvé oči, Tvá tvář. Andělé celého světa vidí,

Bůh je má vůle.

 

Srp v ruce. Stojím nad ní

Strach či láska? Rudé slzy,

Bůh je má vůle, Bůh je má vůle,

Zatraceně Bůh je má vůle.

 

Tak tu leží pro svého Boha. Je konec.

---