AHOJ PEGGY!

AHOJ PEGGY!

"...jak dlouho jsem tě neviděl..."

Já vím,všechno to zavinilo to zatracený počasí,že jsi měla tenkrát tak špatnou náladu.Možná i něco málo trablů v osobních vztazích a zdraví taky nic moc.Já,coby milosrdný samaritán,ovšem zřídkakdy úspěšný,jsem se jala léčit tvoje neduhy po svém.Sem tam studená sprška do loďky,kytary hlas,písničky,který jsi měla ráda.

"Přichází čas,kdy struny hrají v moll..."

NO a samozřejmě,že když se mi něco hned nedaří,tak se vztekám.Přiznávám,tak,jak tě mám moc ráda(a snad právě proto),vztekala jsem se.Aspoň v duchu.Navenek se to projevilo lehkou provokací.Pamatuju se,jak jsem ten den do tebe ještě zkoušela vrtat,když jsi odmítla s námi večeřet.Dnes jsem nesmírně ráda,že jsem toho včas nechala a nesnažila se za každou cenu zjistit příčinu tvé rozmrzelosti.Alespoň jsme se nerozešly ve zlém.Pan rybář jistě ví víc...

Ale stálo to za to,co!Večer k nezaplacení.Karneval živlů.Všude tma,voda,blesky,bahno,větve a strašný rány hromu.Nemluvě o hysterickém bušení našich srdcí.

Jakoby vyvrcholení toho všeho špatnýho,co bylo...Já vím,o takových věcech se nežertuje,ale snad mi to promineš a snad i jiní si to nebudou vykládat zle,kdyby se nám náhodou nabourali do naší soukromé korespondence.Zkouším se marně znovu vcítit sama do sebe v těch chvílích.Strašně zapomínám.Vlastně už pár dní poté jsem měla pocit,jako by se to nestalo nám,ale někomu úplně cizímu.Pohádka se špatným koncem...Ale opravdové pohádky přece končívají dobře!Tak tedy přece jen skutečnost a snad proto mi to připadá rozmazané,že to ten Někdo nad náma vymyslel tak chytře,abychom si to ošklivé moc dlouho nepamatovali.Nicméně,pořád mě cosi nutí se vracet,oživovat,ačkoli vím,že jisté věci jsou nezvratné.Mám pocit,že tenkrát jsem to nesla až podezřele klidně a že,jestli se v tom řádně nevykoupu alespoň zpětně,nezbavím se noční můry.Pomoz mi holka!Nemohla bys to tam nahoře nějak zařídit?

Jinak tady u nás je to,řekla bych,plodné.Kdybys tak věděla(a viděla),jak se díky naší společné přítelkyni rozrůstá lidská populace o několik vysoce kvalitních jedinců,možná bys změnila názor,co se týče potomků.Vlastně jsem se nikdy nestačila zeptat,jestli tě odrazovaly pokakané prcinky v plínkách nebo zdejší svět,naprosto nehoden tak božského stvořeníčka,jako je malý človíček.To už se asi nedozvím.

Já teď hodně čtu,studuju pořád tu svou hudbu a už u ní nejspíš zůstanu.V souvislosti s těma knížkama mě tak napadá,kolik napínavých sešitů rodokapsové literatury jsi nevrátila majiteli?A kde leží tvé dokonalé cestopisy,které bych si dnes tak ráda přečetla?(Mimojiné,abych se dozvěděla,kde jsem všude byla.)

Moc mi chybíš,víš to!I když jsme byly každá z úplně jinýho těsta,svým způsobem jsme patřily k sobě.A snad právě díky těm odlišnostem jsme si jedna druhé vážily.Nechápaly se,ale milovaly.Na co nezapomenu je to,co prý jsi jednou u nás řekla mojí mamince."Víte,ona je strašně nepraktická umělecká bytost a moc jí nerozumím,ale mám ji hrozně ráda!"

Takže díky a zatím Ahoj,Peggy!Já se zase někdy ozvu.Určitě!A pozdravuj tam za mě všechny,co znám.Nepochybuju o tom,že už je znáš taky.V tomhle jsi nikdy problémy neměla.

                                                                                                  Tvoje Artemis

"Je opuštěná krajina větrných mlýnů..."