NOČNÍ AKCE.

Richard Kolář nastoupil do tramvaje a usadil se v její prostřední části. Byl pozdní večer a byl jen jeden z několika mála cestujících. Chvíli se díval oknem na osvětlené výkladní skříně a okna domů, kolem nichž tramvaj jela. Pak přehlédl zrakem těch několik pár sedících cestujících. Jeden z nich, nejblíže proti němu sedící,  ho zaujal. Konkrétně jeho výraz obličeje. Nevěnoval tomu příliš pozornost, ale za okamžik mu to nedalo a zadíval se muži opět do tváře. Jeho obličej mu někoho vzdáleně připomínal.

 „Odkud ho, sakra, znám?“ Zeptal se sám sebe a ještě více začal usilovně přemýšlet. Očima se snažil nenápadně občas muži hledět do obličeje a stále více docházel k závěru, že mu není neznámý.

„To není možný. Že bych ho viděl na nějaký fotce?“ Pomyslel si a  vytušil, že asi ano. V tom případě by se mohlo jednat o hledanou osobu. Jak to ale hned teď zjistit? Rozhodl se zavolat mobilním telefonem na jisté oddělení policie.

„Dobrý večer. Tady Kolář. Číslo třistaosmdesátosm.“ Ohlásil se a pokračoval: „ Za chvíli vám z mobilu pošlu fotografii jednoho muže. Potřeboval bych, abyste jí protáhli počítačem a zjistili, jestli není v evidenci hledaných osob.“

„ Rozumíme.“ Zněla odpověď a on si dal mobilní telefon nad klín. Chvíli jako by vyťukával něco na jeho klávesnici, načež ho natočil směrem k sedícímu muži. Vyfotografování proběhlo rychle. Pak jeho fotku odeslal.

  Čekání na výsledek se mu zdálo věčností. Muž zatím naštěstí nevystoupil. Už o pár stanic přejel tu stanici, kde měl vystupovat, když mu náhle zapípal mobilní telefon.

„Tady operační důstojník kapitán Hamšík.“ Ozval se hlas v telefonu.

„Omlouvám se, jestli jsem…..“ Nestačil dopovědět.

„Máte dobrý postřeh. Ten muž je ve spojení s mafii. V evidenci ho máme na fotce bez vousů a s kratšími vlasy. Bude určitě ozbrojen. Pozor je velmi nebezpečný. Nezasahujte! Sledujte ho a hlaste nám každých pět minut vaší polohu. Hoši z rychlého nasazení si jej vezmou na starost.“

„Dobře. Rozumím.“ Odpověděl a byl naprosto překvapen.

  Tramvaj se ještě více vyprázdnila. Muž seděl dál na sedadle. Blížila se konečná. Muž se postavil. Viděl to a koutkem oka zároveň postřehl v zadní části vozu stojícího muže, který vytahoval z kapsy věc podobnou pistoli s tlumičem. Dvě vteřiny na onoho muže vzadu hleděl a přitom opravdu rozpoznal, že se jedná o zbraň. Kromě řidiče a jich nikdo další v tramvaji nebyl.

„Pozor! Za váma!“ Vykřikl a co nejrychleji vytáhl svou zbraň, přičemž se vztyčil. Muž, kterého měl sledovat na něho vytřeštil oči a též sáhl po pistoli a zároveň se prudce přikrčil. Druhý muž ze zadní části tramvaje poté neslyšitelně vystřelil. Jedna kulka prolétla Richardovi kolem levé ruky. Richard v podřepu vystřelil na střelce, přičemž muž mezi ním a tím vzadu se vrhl k dosud zavřeným dveřím a od nich vypálil na Richarda, který se však pohotově vrhl za opěradla sedačky, kolem nichž zasvištěla kulka. Nadzvedl se a vystřelil na muže u dveří. Ten již ale rozrazil dveře. Druhý muž také vystřelil na prchajícího a přitom se vztyčil. Richard na něho ve zlomku vteřiny zalícil.  Stiskl spoušť. Muže zasáhl do pravého ramene a ten se skryl za sedačku.

  Tramvaj zastavila. Richard se rozeběhl rychle uličkou mezi sedačky dozadu. Přes okna zahlédl venku ze země vstávajícího muže. Současně s tím postřehl, jak se za sedačkou těsně nad podlahou vyklonil muž. Vrhl se do strany. Mužem vypálená kulka kolem něho prolétla a zaryla se za ním do stropu. Schován za  opěradly sedaček dvakrát na muže vystřelil. Ten se v tu chvíli snažil násilím otevřít dveře. Richard ho zasáhl a muž bezvládně vypadl ven. Několika skoky se ocitl na schodech a poté venku u ležícího muže. Byl mrtev. Zároveň se rozhlédl po okolí. Osvětlená konečná pouličním osvětlením mu umožnila zahlédnout běžící postavu směrem k parku. Rozeběhl se co nejrychleji za ní a přitom počal volat mobilním telefonem.

                                KONEC PRVNÍ ČÁSTI.