Já, ty, kytka

Zvedni tu růži,
pohlédni mi do očí
a řekni,
co v nich vidíš.
Co zbylo z anděla?!
Já ještě pořád nejsem dospělá,
přesto už vím, co se smí,
co se nedělá.

"Pořád vidím anděla,"
řekl si
a drobná vráska
udělala se ti na čele
-tou lží.
Taky se ti trochu chvějí rty,
tak řekni pravdu!
Sám víš, že jsem stejná jako...
...ty!!!

Nemusím nic říkat.
Znáš sám má slova,
dřív než mě napadnou.
Už dávno pro tebe nejsem záhadnou.

Skláním se ti k nohám.
Nejsi Bůh-vím.
Snad právě proto.
Klečím před tebou
a mámím z tebe slib,
že tě neztratím.

Skelným pohledem sleduješ
květ vedle mě.
Natáhnu k tobě ruku.
Stiskneš ji a díváš se mi do očí.
Pak znova uhneš pohledem k růži
a řekneš:"Zvedni ji."
A já ji zvednu.

Ale když si myslím,
že už mě nic nepřekvapí,
tak v tvých rukou, jako ta kytka zvadnu...