Zimní romance

Začátkem jedné kruté zimy,
kdy mrzlo až praštělo.
Já potkal jedno větší dítko,
když se právě setmělo.

Byla to dívka
řekněme plavovláska,
milý a hezká
prostě kráska.

Z oček jí šlehaly plamínky
a v ústech mrštný jazýk jako bič.
Na tvářích rudé květinky
snad z mrazu, nebo jen tak : "výš".

Tak dali jsme se do hovoru
já "loupežník" ona "krásný květ",
a šli jsme spolu zimou, mrazem
však rázem byl kol nás jiný svět.

Tak procházím se ve své mysli
tím samým zimním večerem.
Na krásku je však příliš brzy
a proto mrznu se světem.