Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTractatus logico-poeticus
Autor
Tenhle
Tractatus logico-poeticus
Báseň je nic, které fakticky je.
Báseň nelze dále rozložit, je to praznak.
Svět nemůže vyjadřovat báseň. A priori nemyslitelná báseň totiž neexistuje.
To, co svůj život nežije, ale dává ho žít jiným, je báseň.V tom ohledu má však víc životů než kočka
Hvězdy nechtějí být viděny, ale chtějí zářit, stejně jako báseň.
Báseň hledá verše, aby oči nalezly svou podstatu.
Báseň poznají každé oči co ji čtou. Ona je utváří.
Tvář básně a tvář čtenáře jsou vždy identické, avšak tvrdit, že je identická s tváří básníkovou, neříká vůbec nic. (To se ukáže později)
Báseň se směje když umírá, to je její poslední tvář a slovo.
Báseň znamená zkoumání všech jiných zákonitostí. Vně básně je všechno pravidlem.
Vypadalo by to jako náhoda, kdyby báseň, která by mohla existovat sama pro sebe, zapadala dodatečně do nějaké situace, ale stvrzuje to pouze zkušenost oka.
Z toho pohledu nemůžeme dát básni nesprávný smysl.
Báseň své sny tají, lže je a vraždí každou důmyslnou vysvětlivku.
Označení básně vystupuje jako zoufalý argument (výkřik).
Báseň lze vždy pojmout tak, že každá věta je svým vlastním důkazem.
A tedy: Člověk je básní. Z toho plyne, že nám ukazuje nějaký smysl.
Báseň má ohraničit myslitelné zvenku, prostřednictvím nemyslitelného.
Každá báseň musí už nějaký smysl mít; tvrzení jí jej neumí dát, neboť je vně básně. Totéž platí o hvězdách. To, co tím míníme se musí vždy stavit vně své formy reprezentace.
Správnou metodou psaní básně by tedy bylo: říkat jen to, co se říci nedá. Toto by však bylo pro druhého neuspokojivé – básník báseň a její oko by splynuly – ale byl by to opravdu jediný správný způsob.
O čem báseň mluví? To není zřejmé.