Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePůda
04. 05. 2000
1
0
1243
Autor
Semis
Jen jedna postel,
jedna knížka,
špinavý vikýř, jen proužek světla
a podlaha se nezametla,
jako už po sté,
je to moje skrýš. A
na druhém konci,
v rohu půdy
už pár let zpívá hnízdo kosí
občas si s nima poklábosím,
zaženu pocit
krásné nudy.
Opouští hnízdo
zas a znova
vyletět zkouší, chybí síly
a jenom ti, co uveřili,
ti najdou místo
písmen slova.
Mívám tu proto
žlutý papír
a malou tužku - tupou zcela,
co v prachu najdu do večera
vyryju si tou
tužkou do něj
Jen jedna postel,
jedna svíce,
když přijde večer po zdi tančí stíny
nejsem to já, je to někdo jiný
a proč chtít po sté
něco více.
SlečnaMezková
22. 06. 2001SlečnaMezková
22. 06. 2001
Epilog
Po pravdě řečeno, musím některé detaily uvést na pravou míru. Zmiňovaná postel je spíše jenom válenda. Ten nepořádek sedí. Taky tam nejsou kosi, ale hnízdili holubi. S těma si však člověk tak dobře nepokecá. A taky svíčku v současné době vystřídala baterka, ale ta neháže takové stíny po stěnách. Aspoň si nekazím oči. Jinak to docela sedí a ta pohoda rozhodně stojí za to.
:->
Je to neco z takovych neocekavanych pocitu hnizdovych versu. Ale jsou v tom neco z cim problemy a hodne vazni!
Docela hezký styl "překotné" recitace. Třetí sloka je lehce násilné přehoupnutí, trochu z jiného světa. Když je pocit krásný, proč jej zahánět? :-)
viz Javert. Měl větší cit to odhalit.
Jen bych vynechala to "docela". Mně se ta jakási radostnost nebo zpěvnost líbí úplně.