Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePronásledování
11. 02. 2003
2
0
656
Autor
Kubrick
Když se ohlédnu , vidím ho za sebou
proto kupředu , neboť někdo v lese
může v noci zaslechnout zvuk blížících se kročejů ,
zastavím se a zaposlouchám , místo ticha
uslyším nějaké stvoření , snažící se být potichu.
Co mi zbývá jiného , než utíkat ? Rozběhnu se
naslepo
pěšinou , větvičky šlehají do obličeje ;
ten druhý se přibližuje , a přitom ani nespěchá ,
ani se nezadýchal - pohrává si s kořistí
se mnou
Tolik věcí je potřeba napsat, ..ale nemůžu. Je to příliš upřímný.
A teď stejně nevím kdy se vrátíš, a taky již ...
Snad, pokud to tu není napsané jen tak, a snad bys chtěla vědět: Forma. Ale to tuší každý..
Vzpomínáš si na ... Už od prváku na gymnáziu jsem si ho vyhlídla (napamatuji si, jestli říkal prvák), představte si ho jako otce vašich dětí, mám radši básně protože na malém prostoru dokážou říct více než román nějakého pisálka. Tehdy mě urazila. nedodala, že je to subjektivní výběr a že všechno je relativní. A asi nevěděla že dosmrti nezapomenu. Stejně jako si při jejích slovech vybavím tebe. Zvláštní, že? Vybavím si přestávky.
Oj, ani tím věkem to nezastavím ,že jedu v rozjetým vlaku, snažím se prohlížet si vagón, a posouvat se po vagónech, ovšem když se podívám z okýnka, toužím se tolik vrátit , ale to nejde jinak než vyskočit, jenže nikdo kdo vyskočil se ještě nevrátil, aby řekl, jaké to je, a jestli je to správné.
Správné. O to mi vždycky šlo.
Měj se krásně. Mám tě ráda.
Dominika