Polemika s Bizkitfreakem aneb přestřelka dvou členů Písmáku, která myslím stojí za povšimnutí

kráva zakokrhala, prase podojilo kozla a já se ti opět hlásím s kritikou. Doufám, že ti tím, jak pravíš, prokážu velikou službu. Doufám, že i několika dalším lidem-proto tak činím ještě trochu veřejněji, než je obvyklé. I když se vlastně tak trochu divím, že mám ještě chuť se s tebou bavit.

Díky za příspěvek. Dovol mi, abych na něj reagoval. Nabádáš mne, abych sám nejdříve začal psát a pak teprve kritizoval druhé. Možná tě to překvapí, ale ani já nejsem zcela literárně bez ambic. (To jsi mohl konečně poznat i podle mého již celkem slušně uhlazeného slohu. S tím tvým se srovnávat nedá, to nepopřeš. Mým záměrem ale není se tu nad tebe vyvyšovat. Můžeš dosáhnout stejných i lepších výsledků, ovšem pouze pokud změníš svůj celkový přístup k psaní). Hluboce ctím a miluji literaturu, dokonce sám už pár let tvořím. Nemám zapotřebí zveřejňovat své příspěvky na Písmáku, neboť mám mnoho jiných příležitostí, kde se mohu dozvědět upřímnou a tvrdou kritiku, ne tedy kritiku ve stylu: Hm..., Dobré... a Jo..., která převládá zde na Písmáku. Taky si o svých dílech nemyslím kdeco a seriózní kritika je pro mě prostředek, který mi pomáhá v tom, abych se zdokonaloval.

I kdybych však sám za svůj život nenapsal ani čárku, nejsem žádný literární diletant, a proto se také cítím být minimálně kompetentní k tomu se o ní vyjadřovat. Konečně už sám Šalda napsal, že kritik nemusí umět napsat danou věc lépe než autor sám. Za prvé to není jeho úkolem, za druhé by takto nebyla kritika vůbec možná. Smím-li ti radit, přečti si některé jeho eseje o kritice. Jsou myslím docela poučné.

Vytýkáš mi, že má kritika není objektivní. Abych pravdu řekl, příliš nechápu, jak si takovou objektivní kritiku představuješ. Kritika je totiž vždycky subjektivní. Kritik vždy hodnotí dílo podle určitého vlastního obrazu o tom, jak má umění vypadat a jaká má mít měřítka. Tento obraz se může tu více, tu méně blížit obrazu, který bychom mohli nazvat objektivním, ale takový obraz vždy představuje jistou mez, jíž nelze dosáhnout. Dobrá kritika se pak pozná především podle toho, jak dokáže kritik svůj názor zformulovat a obhájit, jak relevantní jsou jeho námitky a do jaké míry se snaží autorovi touto kritikou pomoci. Neboť kritik nekritizuje proto, aby autorovu práci pouze strhal, prapříčinou všeho jeho snažení je záměr pomoci autorovi, upozornit na jeho silná a slabá místa, a tak mu otevírat nové možnosti(viz Šalda).

Avšak podívej se na sebe: napsal jsem ti, co se mi na tvém textu nelíbí, a ty, místo abys to přijal a něco si z toho vzal, vzpouzíš se a obviňuješ mě, že jsem neobjektivní. Rozumím tomu tak, že moje negativní kritika je neobjektivní, že? Kdybych ti tam na tvé dílo napsal chvalozpěvy, to by ti neobjektivní nepřišlo. Já vím, že slyšet, že něco dělám blbě, bolí, ale je to jediný způsob, jak uvést člověka na jinou, lepší cestu. Lidé to neradi slýchávají, vidím, že ty zrovna tak. Sám mne posíláš do oněch končin a dodáváš, že to vlastně vůbec nemusím číst. Pak by mne ovšem, ale opravdu upřímně zajímalo, proč tu svá díla zveřejňuješ. Myslel jsem, že Písmák byl stvořen proto, aby se zde autoři mohli setkat s kritickým pohledem ostatních a aby jejich postřehy pak mohli použít při dalším psaní. Podle mě Písmák tuto funkci v drtivé většině případů neplní. Jednak sami autoři o nějakou upřímnou kritiku ani nestojí, jednak nemají chuť zabývat se díly ostatních s opravdovým zájmem a snahou poradit. Bohužel, takových Bizkitfreaksů, jako jsi ty, tu máme stovky.

Mýlíš se, pokud si myslíš, že zde zveřejňuji pouze negativní kritiky. Občas i chválím, ovšem charakter mojí kritiky je vždy dán povahou textů, které se mi dostávají pod ruku. A pak, přiznávám, je většina mých soudů značně negativní. To ale není má vina, nýbrž vás, Bizkitfreaků. Můžu ti k tomu uvést slova Karla Havlíčka Borovského: “Smí-li se ale vůbec kritika podati, tedy i v tom obsaženo jest povolení pohaněti to, co hany zasluhuje. Aneb snad jsem měl podat kritiku bez hany? Toť by bylo podobno onomu malíři, který svého přítele o nestanné posouzení své malby požádal, přitom však podotknul, že již jednoho, který mu ji pohanil, po schodech vyhodil.” A ujišťuji tě, že pokud já něco posuzuji, míním to naprosto vážně a taky si za tím stojím. Přinejmenším ses mě mohl nejdříve zeptat, jaké mám ke své kritice důvody, mohl jsi mi oponovat, a ne mě hnedka začít nadávat. Jestliže si za svým dílem stojíš, musíš být schopen jej také obhájit.

Tolik zatím. Pokud se rozhodneš odpovědět, bude mne těšit. Možná na mě nazíráš jako na idiota, ale věz, že se s tebou stále snažím komunikovat, protože pevně doufám a věřím, že to je správné. Dělám to pro tvé dobro. Mám tě rád, i když ty mě asi ne.

Tvůj