Protestsong

Učitelům nastaly teď vskutku těžké roky,

když zaslechly chodby školní prvních z Déčka kroky.

Elitní je jak vám pravím ten náš třídní spolek,

skládaje se z tvrdých hochů dokonce i holek.

Neradno je provokovat tuto divou zvěř,

tak se pane profesore ředitelce svěř,

že tam nemáš žádnou kázeň

a ze žáku míváš bázeň,

že se budíš v noci hrůzou,

co si počít s touhle lůzou?

Těžko radit profesore, jak nastolit řád,

aby tě zas dobrý pocit mohl začít hřát.

Nebuď si však hochu jistý,

že zas vzdoušek bude čistý

až vyhodíš zadní řadu,

ta první je na pořadu.

Raděj každé slovo profesore zvaž

a studentům se vší úctou nadbíhat se snaž.

Nezačínej si nic po zlém s touhle naší třídou,

jinak bys moh lehce dostat tvrdý zásah křídou.

Nestěžuj si v hodině, že žáci karty hrají,

buď rád, že ti na chviličku aspoň pokoj dají.

Nebuď je, když tiše dřímou,

pak tě v dobrém možná přijmou.

A na závěr profesorům jedna dobrá rada,

ukažte už téhle škole konečně svá záda.

Přemýšlejte vážně o svém odchodu,

vždyť vám bude lépe v klidném důchodu.