Písmák Nemluvit, neříkat, nevyslovovat!
Dnes večer je všechno naruby. Zkluků se stávají holky, zdívek děvky. Něco je prostě tabu. Nesmí se o tom mluvit, tak o tom nikde neříkejte.
Jak je těžké býti Vratislavou!!!
Narodila jsem se téměř před pětatřiceti lety a ačkoliv jsem se opravdu snažila, dodnes jsem se se svým jménem nesmířila. Podle mého se tak ani nikdy nestane, není to možné, ať už zmorálního nebo čistě praktického hlediska, mí rodiče mě potrestali na celý můj život aniž bych se stačila nějak provinit. Je to o to podlejší, že to udělali bez mého svolení, bez mého požehnání, bez mého rozhřešení. Jelikož jsou oba už deset let mrtví, budiž jim země lehká, neměla bych o nich hovořit nijak špatně.
Solaris
“Promiň holčičko, omlouvám se … já, nemyslel jsem to zle, jsem už prostě takový, miluju tě – já to jinak ani neumím, víš že je to tak. Nikdy bych ti neubližoval, já jen – je to strašně těžké, … víš, jsem nemocný, tak to alespoň říkala ta doktorka, ale my to spolu vyřešíme, zvládneme to, přeneseme se přes to, bude to jako dřív, víš, když jsme si spolu hráli, já tě houpal na houpačce na zahradě, jako když jsem stavěli ty hrady zpísku, když jsem ti večer česal vlasy, když jsem ti četl své básně, jako tehdy, kdy si mi poprvé řekla: “mám tě ráda, táto. ” Nechci tě ztratit, … já nemůžu, nepřežil bych bez tebe, si moje všechno, si MOJE. "
Daniella se třásla po celém těle, horko i zima jí sžíraly za živa, očima hypnotizovala klíč vzámku – nejde ty dveře přeci jen odemknout, nejde jít skrz ně dovnitř, nelze projít skrz maličký větrák, tolik se bála, skrčená jak králíček vrohu záchoda, zavřená, uvězněná, zničená.
Diva
Ahoj. Jmenuju se Annie, je mi čtrnáct a jsem divná.
Alespoň to spousta lidí o mně tvrdí a přiznám se, postupem času jsem jim uvěřila. Jsem divná.
Claire Monnatte & Juan Torres
Ve středověku bylo svedení manželky, snoubenky nebo nezletilé považováno za největší lidský hřích. Trest za takové jednání byl proto neobyčejně krutý – odseknutí pohlavního údu. Potrestání se konalo veřejně, na náměstí, za účasti veškerého obyvatelstva. Nikdo nikdy neunikl dechu spravedlnosti.
Au roi! ("šach")
Vždyť víš, už jsem ti to říkala: “Láska je pro kytaristy, katolíky a šachový maniaky. ” – obyčejní lidé nevědí co slovo “Láska” znamená. Kolik ti je let, Vincente.
Třináct paní profesorko, ale už brzy mi bude čtrnáct.
Fucking Teenagers (part I.)
Dělali to každej pátek, přesně v 9 hodin večer, týden co týden, měsíc co měsíc, rok co rok. Vtom domě nikdy nepoužívali závěsy. A tak samozřejmě já i Sammy jsme každej pátek, přesně v 9 večer, seděli na stromě přesně naproti jejich oknu. A vždy to bylo stejné, žádná změna, inovace, překvapení.
Co skrývají červené trenýrky?
Dnes 24. 3. 1987 od 22:00 hodin zápas století o titul profesionálního zápasníka vboxu bez rozdílu vah:
Javier Sola Prieto (Cuba) vs. Arnaud Vincent (France)
Můj trenér mi dnes řekl, že jsem hlava vymaštěná a že ještě neviděl chlápka, kterej by chtěl umřít tak mladej.
zvRácEnoST
Jmenuji se Martin Cavagnoud (možná bych měl říci jmenoval jsem se, ale ktomu se dostanu až později), je mi 21 let, mám AIDS a jsem na dně.
Můj život nabral nečekané obrátky když mi bylo 18. Dostal jsem se do státního vězení vMasachussetts za znásilnění, které jsem nespáchal. Moje sousedka mě zažalovala za to, že jsem sní odmítl spát, protože vypadá jako tlustá bečka sádla.
Silvestrovská párty Márty
Vdálce to hřmí
blíží se další nudnej rock
a já tu sedím
do sebe hledím
u.n.i.k.u.m pana El Sorty
Diskotéka byla narvaná kprasknutí. Lidí že by se jeden dusil. Hic, hic, hic. Všude kolem bylo nesnesitelné horko a lidi se vlnili na tančícím parketu nebo seděli u baru, popřípadě se zavírali na záchodě a prováděli tam absurdní orgie.
The Great Sensation
Někdy jde na člověka neuvěřitelná tíseň – jakoby na něj všechno mělo padnout, a jeho myšlenky jsou černé, černější než černočerná tma. Všechno co tehdy člověk dělá je špatné, zlé a neúčelné – jakákoliv možnost dostat se na boží úroveň je nedosažitelná a naprosto neuskutečnitelná. Topíme se vdepresích, přemýšlení o sebevraždě se stává jedinou věcí, která má najednou smysl – olympijský vítěz všachu “Laurent Battles” prohrává partii ve které svého soupeře od desátého tahu nenechává ani vydechnout, stačí však jeden – jeden jediný, a naprosto chybný tah ve vítězné koncovce a protivníkova dáma dává neúprosný a naprosto “šokující a nezasloužený” mat – mat všem iluzím, mat nadějím, mat . mat který změní Battlesův život .