Kamarádi

 

 

Chtěl bych vám povědět pohádku

o jednom kouzelném děvčátku,

co v zahradním domečku za vilkou

 netrávilo večer ani s tatínkem ani maminkou.

 

Usedla do svého křesílka

barvičky Vodníka Česílka,

když venku se náhle setmělo

zafoukal větřík a pršeti začalo.

 

Voňavé vlásky, bystrá to očička,

Copak má v náručí? Co jí to hřeje?

Malinká černá kulička.

 

Hbitýma ručkama hladí tu kočičku,

drbe jí pacičky, lechtá ji na bříšku.

A co na to kotě říká?

Jemně vrní: „Dalo bych si kapku mlíka...“

 

Škráb Škráb ozve se najednou v zádveří,

kotě hned na nožkách je, vztyčí uši,

napne fousky a zhluboka zavětří.

 

Děvčátko pomalu sklouzlo z křesílka,

vlevo je okénko, vpravo je postýlka.

Naproti okénku ...maličké dveře,

cestička do zahrádky...

... kde voní růže a kvetou keře.

 

Kdepak jsou klíčky? Schované v pytlíku.

Zámkem zlehka otočí a bere za kliku.

Chviličku zaváhá, pak otevře zprudka,

oči skloní k zemi...vypadá to jako

 kus zmoklého klubka.

 

Žádné klubíčko -  malý králíček,

bílé chloupky a sem tam ten flíček,

Co ta očka,  zvadlá ouška?

To musela být těžká zkouška.

 

Bere jej do dlaní, do tepla honem pospíchá,

Očka se rozzáří, kožíšek rychle vysychá,

A než děvčátko přineslo vodičku a čerstvé jablíčko,

nezbedné koťátko už s králíčkem začalo dováděti maličko.,

 

A tak všichni byli rádi,

že jsou svoji kamarádi.

 

:o)

---