Revizorka

V autobuse dítě stálo

z plna hrdla křičelo
„Bodejž jsi jen trochu málo
ty cikáně mlčelo!“

„Mlč, hle - znehodnocovač jízdenek
hrej si, tu máš držadlo“
však kdepak její potomek
jenom řvát ho napadlo.

A zas do hrozného křiku

„Že rukávy vykasám?
Nebo na tě nezbedníku
polednici zavolám!“

Volá na něj polednici

malý klouček jenom zírá
a tu už jsou ve stanici
řidič dvéře otevírá.

Malá, snědá, tváře divé
nastupuje osoba
pod plachetkou hnáty křivé
hlas - vichřice podoba!

„Revize jízdenek“, chrčí
natahuje ruce kostnaté
matka na sedadle se krčí
dítě však je usmáté.

Revizorka už se blíží
dítě dumlá panenku
matka oči hrůzou klíží
- nemá ona jízdenku!

Přes rameno zpět pohlíží
strachy ani nedýchá
revizorka blíž se blíží
blíž - již za zády jí zasípá!

Již vztahuje po ní ruku
matka tisknouc ramena
v padajících tašek hluku
klesá smyslů zbavena.

Tu slyš - první, druhý, třetí
cestující vstávají
motor ztichl, dvéře letí
v strašném tichu vrzají.

Na podlaze matka leží
je to infarkt, zdá se
revizorka pryč hned běží
ta nikomu nepřizná se!