Letní čas

Blýská se na nové časy

BUDÍK. BUDÍK? BUDÍK!!

Opatrně pootvírám jedno víčko. Asi jsem slyšel dobře. Za záclonou se prodírá dovnitř šedý a kalný přísvit. Není to nějaká blbost? Pomalu mi to dochází:

LETNÍ ČAS.

Rozbolí mě hlava. Tělo jasně signalizuje, že teď není čas vstávat. Opatrně spustím nohy s postele a sednu si. Bolí mne všechno, hlava se mi točí. Nemohu pohnout ztuhlým ramenem. Ještě jednou si lehnu zpátky a přemýšlím, za co mne trestají letním časem. Prý se ušetří za elektriku. Rozsvítím (už celý měsíc jsem ráno nesvítil, nebylo třeba) a vstanu. Je mi zima, celý se klepu. Mám naprosto studené a nepohyblivé ruce i nohy.

Obvyklý režim nefunguje.

Co mám dělat dřív.... dát vařit vodu na čaj... nebo se raději jít umýt? Taky musím pustit kočky ke krmení. Otvírám okno, kočky tam ale nejsou. Taky proč by tam byly, když není jejich doba. Pejsek z křesla přihlouple pozoruje moje zmatené počínáni. Myji se, zatím se voda uvařila a vypnula. Musím ji zapnout znovu. Pomalu se oblékám. Do hajzlu, trenýrky patří kapsou dozadu, jenže na to pomalu nevidím. Voda se zase vaří. Pochopitelně nemám v hrnku pytlík s čajem. Než ho vyhrabu, voda zase vypne. Zapnu ji znovu a jdu shánět kočky. Stojí všechny tři na schodech u půdy a koukají na mne jako na cvoka, proč je volám   v noci. Vrátím se a zase musím zapnout vodu. Krájím si chleba. Ruce mám ztuhlé, málem jsem se řízl. Pejsek pomalu sleze s křesla a nechápavě pozoruje, co blbnu a proč nadávám. Zaliji vodou čaj. Vody je málo. Za trojí vaření se jí část vyvařila. Naliji tedy zase znovu vodu do konvice a zapínám znovu, už popáté. Ten letní čas fakt spoří elektriku, jen co je pravda. Dooblékám se.

Můj obvyklý neomylný a úsporný ranní program je ten tam.

Sedám k snídani. Žaludek se ovšem v tuto dobu vzpírá cokoliv přijmout. S hnusem do sebe nacpu povinný krajíček a zapíjím čajem, který se mi šprajcuje a nechce vůbec do žaludku téct. Dívám se, kolik je hodin, nemůžu to bez hodin ani přibližně určit, zatímco normálně hodiny téměř nepotřebuji. Mám nutkavý pocit jakéhosi bezčasí. Přečtu tedy údaj na hodinách a s nechutí se mu podřídím. Dám vyvětrat postel, otevřu okna. Nikde nikdo, ačkoliv normálně v tuto hodinu již chodí lidi do práce. Vlastně támhle dva přece jdou. A nadávají. Na letní čas, pochopitelně. Nasypu kočkám granule a jdu ven s pejskem. Pejskovi se moc nechce. Otálí a dívá se po mně, jestli jsem se nadobro nezbláznil. Nakonec váhavě opustí vrata a jde se mnou. Pochopitelně neudělá ani bobek, i když normálně za tímhle účelem zastavuje aspoň třikrát. Zapaluji si cigaretu. Má odpornou pachuť, jak po opici. Raději ji típám. Bolí mne žaludek, do kterého jsem pod tlakem napěchoval snídani, na níž ještě nebyl čas. Jasně cítím, že všechny moje vnitřnosti ještě napůl spí. Na záchod nemá cenu jít, peristaltika se probudí až za hodinu. Potkávám několik ženských, které postrkem ženou za stálého nadávání své ubohé napůl spící děti do školky. Ty děti pochopitelně nechápou, že jsme se již začlenili do Evropy tak důležitým počinem, jakým je zavedení letního času. Udělám povinný okruh s pejskem a vracím se domů. Umiňuji si, že při návratu napumpuji benzin v autě, aby lépe startovalo. Jsem zpátky doma.

Vyhodím kočky do průjezdu, poklidím zbytky po snídani, nasypu granule pejskovi. Ten ovšem nežere, ale jde si lehnout do křesla. Odcházím do práce. Auto nejde nastartovat. Zapomněl jsem napumpovat benzin. Třikrát se vracím zkontrolovat, jestli jsem zamkl. Nejsem si jist, zda jsem se byl už přesvědčit, že jsem zamkl. Teď se mi chce na záchod, vracím se. Povedlo se. Jediný kladný bod tohoto prvního dne letního času. Ale ouha. Ztratil jsem čas a kdoví, jestli to stihnu včas do práce. Na křižovatce málem karambol. To auto zprava můj mozek zatemněný letním časem nějak vůbec nezaregistroval. Zaparkuji a jdu do práce. Pak se musím jít přesvědčit, zda jsem zamkl auto. Zadní dveře byly otevřené. Vyndám lejstra ze stolu. Nevím, co s nimi, mozek pořád ještě nefunguje. Zebou mne nohy, mám zmrzlý nos a studené ruce. Stále se musím dívat, kolik je hodin, protože moje vnitřní hodiny byly dokonale rozhozeny. Co se dá dělat. Přetrpím to do oběda, který mi nechutná, je na něj brzy. V poledne zacházím domů vypustit na chvíli pejska. Samozřejmě ho přistihnu, jak tvrdě spí v křesle, i když normálně na mne již vždy čeká za oknem. Není divu. Mám ve skutečnosti přijít až za hodinu. Po obědě zase zpátky do práce. Hodiny stále ukazují nesmyslný čas, vnitřní hodiny mi neříkají pro jistotu vůbec nic. Oči mne pálí, jsem zpocený, unavený, chce se mi spát. Konečně skončila šichta. Můžu utočit startér, zase jsem si ve víru přiblblého letního času nevzpomněl, že mám nacupovat spadlý benzin. Honem domů a spát. Je to prima. Probudím se, hodiny ukazují 21.30. Všechny zprávy v televizi jsou tedy v čudu. Pejsek stojí u dveří a kouká, proč ještě nejdu. Zaspal jsem totiž jeho dobu v 19.45, kdy má jít ven. V kolik hodin tohoto fungl nového času jsem vlastně měl jít? V 18.45 nebo 20.45, aby to bylo správně? Už mne nebaví idiotsky stále přepočítávat čas. Mám hlad, tak něco sním. Vyvenčím pejska a jdu zase spát. Spát? Vždyť se mi vůbec nechce. Celou noc se převracím, totálně rozlámaný a ubitý někdy k ránu usnu. Konečně se mi spí dobře, když tu náhle

B U D Í K !!!

Budí mne opět v letním času. Opatrně otvírám jedno vičko a z duše si přeji, aby vynálezce, případně český propagátor a nařizovač letního času, který nepochybně dochází na svůj veledůležitý úřad v 10 hodin a ve 12 už je zase doma, byl odsouzen k trestu smrti udržováním v bdělém stavu až do skončení jeho vynálezu.

Jako vždy jdeme ode zdi ke zdi. Kopírujeme nejdřív kolchozy, nyní MacDonaldy a v neposlední řadě i výtečný vynález jménem LETNÍ ČAS.

Že to ničemu neslouží?

Že to způsobuje zvýšený výskyt infarktu?

Třesky plesky.

Bude moc důchodců, odstřelme je tedy včas ještě v produktivním věku. Třeba letním časem. Aby včas odtáhli do věčných lovišť a neujídali nám ze společného, nyní dokonce Evropského koláče.

Bude víc míst pro nezaměstnané.

Že to není pravda?

Éto kakája to sovětskaja propagánda, továrišči, pěred časom éto byla propagánda kapitalističeskaja. Pokud by vám to snad něco a někoho připomínalo, pak jde o podobnost čistě náhodnou.