Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePsaní
26. 02. 2003
7
0
1859
Autor
alim
Přišlo dnes poštou
šedivě nahořklé, useklé psaní
psané tvou rukou bez tváře
a já nemám zdání
proč život stočil
tak náhle svůj směr
proč jen upadl
v čerň propastných děr
Písmenky ve slovech
rozbil jsi přání
našeho času, sťastného milování
proč není už žádné
dávej a ber
proč tenhle rozpad
naší lásky vysněných her
Vzdyť chtěli jsme spolu
jen životem šťastně plout
být předky naším dětem
a nyní musí vše se rozplynout
Tak klidně mě vynech
já zvednu se znova
bez proklatého - pro tebe
zlostného slova
Útěchou mou mi bude naděje
v den nový a zítřejší
co znova k dobrému přiměje
a přisoudí šťastnější....
není to nejšťastnější ani nejsmutnější, takové zarovnání na střed, které mě rozčiluje ;)
Severkanova
17. 03. 2003
Prebudilo to vo mne hlboke city.Je smutne,
mam nadej ze je to len vymyslene...
Watukina...neni to zas az tak smutecni...kdyz veci preboli, tak
to vetsinou zni pak jinak...tak snad proto trochu optimismu
prinasi prave i tenhle rym... diky vsem za kritiky..
I když je Tvá báseň smutná, jak zde už napsalo více čtenářů,
myslím, že by nebylo na škodu trochu odlehčit rytmus a rým.Nebo to byl záměr básně?
Útěchou mou mi bude naděje
v den nový a zítřejší
co znova k dobrému přiměje
a přisoudí šťastnější....
Bezeslova zloby
bez trpké příchuti
rozejít se s druhým
toho je nám přáti
BARBAR* T