Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePanenka
09. 05. 2000
1
0
1196
Autor
Andílek
Oči pálí, srdce krvácí,
duše bolí, dech se vytrácí.
Panenka rozkošně zamrkala
a Tys jí úsměvem odvětil,
a když se málem rozplakala,
zázrakem s všechno posvětil.
Samá sladkost, samý smích,
zvonky, jedem na saních!
Pak ale když jsi rameny krčil,
Panenku s z obrovské výšky strčil.
Bez duše, chladná, na zem dopadla,
pak ještě mrkla její kukadla.
A Ty jsi nahoře ve výši stál
a povýšeně jsi se usmíval.
A jak sis tam pobrukoval,
s klidným svědomím s pozoroval,
jak se odlažbu roztříštil její
PLASTIKOVEJ KSICHT!
Teda..takový drasťárny!:) Ale jinak to ujde,aspoň ty rýmy už tolik nekulhají.
Semipalakva
10. 03. 2001
Merle je moudrý, drž se jeho suknice. A tahle báseň i když je skvělá, mohla by být ještě
lepší...Však se vypracuješ...
jo, konec je dobrej, ale na básničce by se dalo ještě hodně zapracovat... hlavně na rýmech (nápaditější), na rytmice (je vidět, že víš, co to rytmika je), asi by se hodily i nějaké matafory...
Zkus požádat Lyryka o nějakou skutečnou kritiku, případně vysvětlení.