pro Aničku.

Má malá Aničko
princezno má malá
když líbám tě na líčko
těch dnů je ted zmála.

Jsi ještě maličká
at´štastné je tvé hraní
byla jsi jak malá tečka
když držel jsme tě v dlani.

Do tvých dlouhých vlásků
stočených v culíku
ukryl jsme svou lásku
do modrých motýlků.

Mé myšlenky jsou plny tě
když s tebou venku dovádim
jsi růže rozkvětlý květe
kdy zas tě pohladím.

Utíkáme a dohonit tě mohu
snažíš se chytit motýla uletěl
tak jen se díváš na modrou oblohu
já držet za ruku bych tě chtěl.

Tráva vede tvé kroky
zachytí na zem tvůj pád
zvednou se země tvé boky
pak řeknu mám tě rád.

Já o hvězdách chtěl psát
co tam svítí v dáli
tvé rty vidět smát
ty můj kvítku malý.

Motýl ukrytý v dlai
chtěl by letět tam i sem
tvá hlava se k němu sklání
já štastný, že tě mám.

A motýl se zas s křídly vznáší
běžíš za ním letí kamkoli
ty mé slzy jej nevyplaší
v mém srdci všechno přebolí.

Když myslím na tebe můj smíšku
z mých očí tečou slzy
ani nemohu dočíst knížku
já chtěl bych tě vidět brzy.

Verše jsme nedopsal
já ukryl je v hlíně
pohlazení bych ti dal
až stulíš se v mém klíně.

Loučit se s tím co měl jsem rád
mé srdce ted může umírat
někam daleko se mi ztrácíš
budu čekat až se mi vrátíš.