Písmák Sourozenci
Měla ho jen vykoupat. Jenom. Ale občas když se po nás chce tak strašně málo, uděláme něco navíc. Znáte to.
Přála jsem si tě
Přála jsem si tě. Kdysi. Ale jinak než si přejí holčičky pod stromeček novou panenku. Přála jsem si víc.
Nina
Tupě se dívám na svůj modrý pásek od županu. Snažím se neposlouchat, co se děje kolem mě. Kdybych byla neviditelná, ale nejsem. Vím, že na mě přijde řada, nejde to zastavit.
Aby to vyšlo
Nevím už ani, kdy to přesně bylo. U takových událostí, je to tak vždycky. Bylo jí něco kolem osmnácti. Kasia se vlastně nikdy moc nesvěřovala, ale to, že není šťastná, si všimli tak nějak všichni.
Pomlázka
Měl jsem vplánu na Velikonoční pondělí zůstat doma. Nikdy jsem Velikonoce moc neprožíval. Manželka byla na stáži vAmerice, tak jsem se ani mrskat nechystal, ale můj kamarád Honza, mi to nedovolil: „Néé musíš přijet. Velikonoce u nás jsou něco jinýho než u vás ve městě.
O zapomínání
Sedla jsem si první kpaní Procházkové jako vždycky. Jako vždycky hned vzala mou ruku do dlaní a divila se, že je mám tak studenou. Barva na vlasech jí odrůstá, její dcera už na barvení rezignovala. Zato minule měla nalakované nehty, divila se.
Proč má zebra pruhy
Jednou se narodilo zebřím rodičům první mládě. Byla to zebřička. Rostla jako zvody a brzy zní byla krásná zebří slečna. Začali se za ní otáčet mladí zebří samečci, ale ona měla oči jen pro jednoho a pořád mu nějak nadbíhala.
Jediný možný řešení
„A tohle je co. “ položí přede mě matka balíček prezervativů. Včera jsem je koupila vdrogerii. Zkouší mě a já nevím, co chce slyšet.
Smrt jako osud
Teď už mi sničím nepomůžeš. Teď budu na všechno sama. Teď…Nejde teď vymazat. Žít vminulosti.
I děti mají sex
Ležím vpostýlce vložnici. Právě jsem se probudila. Přes šprušle postýlky koukám ven. Vpostýlce mám plyšovou Britu, obejmu ji.
Písmáci v Olomouci
Myslím, že by bylo fajn se někdy sejít a sdílet nadšení pro psané slovoosobně. Takže kdo je z Olomouce. :)
Jak šel čas
Ahoj babi,
Zvu tě na mou besídku, která bude ve škole. Bude vtělocvičně a začne vpět hodin. Já hraju prince a nakonec vysvobodím princeznu, ale nikomu to neříkej. Každý den to nacvičujeme.
Hezká návštěva
„Kouříš. “ „Moc ne. “ Ale stejně si od něj tu nabízenou cigaretu vezme. Vlastně se jí kouř zcigaret hnusí, ale připadá si dospěle, potřebuje před ním vypadat dobře.
Bloody Mary
Probudil jsem se do úplné tmy, když jsem odtemnil okna, překvapila mě pravá listopadová mlha. Dneska musím na odběry, vzpomněl jsem si zcela nelogicky, takže dnes bez snídaně, povzdychnu si. Poslední dobou myslím jen na jídlo, taky by mi prospělo zhubnout pár kilo, díval jsem se na svoje břicho do zrcadla při oblékání košile.
Pomalu se táhnu parkem zahaleným vmlze, odběry nemám rád, je mi špatně už při pomyšlení na jehlu.
Táto...
Rozespale otevřu oči, monotónní jízda vlaku mě uspala. Spolucestující čte pořád časopis. Blížím se kcílové stanici. Zívnu.
Do nebíčka nebo do peklíčka?
Je tu další ráno, Veronika musí vstávat do tmy, slunce ji nevzbudilo, je za mraky. Nesnídá, oblečení má pečlivě vybrané a nachystané od večera jako každý den, ale stejně pobíhá po bytě a nestíhá. Učesat. Drdol nebo cop.
V noci
Cigareta svítí do tmy. Sedím tiše vokně. Není ským mluvit. Je noc.
Víla
Prohlížím si tvou fotku
zas a znovu.
Vílo spanilá,
Jen sandálek si někde ztratila
Hvězda
Dveře spíže zavrzaly a vnich se objevila paní Svobodová. A nemusela mi nic říkat. Já věděla, že je konec. Už pár dní jsem to cítila.
Paní zloba
Své dlouhé vlasy rozčesala jako každý den, a přece měl být tenhle den vněčem odlišný, ale o tom nic nevěděla. Snad kdyby jí to někdo pošeptal. Zasedla kučení a čas se začal vléct. Očima ulpívala na hodinách a nic.
Ježíškova nevěsta
Ráno se podívám do zamženého zrcadla. Zasloužilo by utřít, skoro se vněm nevidím. Všechno se nevydařilo, jak mělo a pak to přece počká…
Nazouvám si hnědé sandále a spěchám do obchodu. Od té doby, co máma leží vnemocnici, je dost věcí na mě.
Velikonoční
Sedíme vkruhu. Je mi trapně. Proč jsem sem vůbec chodila. Potí se mi ruce.
2v1
Jeho ruka mi drží hlavu pod vodou. Nemůžu dýchat a marně polykám vodu. On přesně ví, kdy přestat, abych se neudusila. Pustí mě.
Beruška
Pomalu dupu sněhulemi do schodů. Na odpočívadle se zastavím a prohlížím si růžovou fialku. Na listu odpočívá beruška. Do nebíčka nebo do peklíčka.
(Ne)vinné zápisky
Chystala jsem se ven. Trochu mě zdržuje brácha Tadeáš. Nemůžu najít deštník. Spěchám.
Marta v roce vetřelce
Marta vroce vetřelce je nejnovější knihou mladé prozaičky Petry Soukupové, známé hlavně díky triptychu povídek Zmizet, za kterou získalaMagnesiu Literu.
Hlavní hrdinka Marta zažívá během jednoho roku ne zrovna jednoduché období, které sní prožíváme prostřednictvím jejího deníku.
Jediný, co ještě můžu, jediná nit, co mě spojuje sněčím normálním, je to, že si píšu deník. I když je to třeba naopak.
Chlapeček
Jak se těšila na miminko. Všechno připravovala. Postýlku, oblečky a hračky. Kočárek ne.
Spolek
Žili, byli jednou jedny kamarádi. Tři kluci a tři holky. Vladan, Robert, Josef, Veronika, Stela a Apolena. Často si spolu odpoledne po škole hráli.
Prázdniny
Ráno přecházím po kuchyni a přemýšlím. Piju čaj. Na chvilku se zastavím. Je mi na nic.
Konec dětství
Večer se přitulila ke svému plyšovému méďovi. Bára už byla vpubertě, ale svého plyšáka by nikdy nedala pryč. Oddávala se sním svým tajným snům. To byla ještě bez starostí.
Ztracená
Seděl jsem na lavičce u kašny a čekal na tebe. Měla jsi zpoždění. Uvidět tě, jak spěcháš. Mlčíš a já se nechci ptát.
V pasti
Ticho. Jen hodiny smutně tikají. Nikdo neví, kdy zase přijde kontrola. Žaludek mám stažený strachem.
Prskavka
Bundu, boty a kulicha narazit pořádně do čela. Po tmě šmátrám a hledám sáňky. Budu muset rozsvítit. Nahmatám vypínač a sáňky se objeví vcelé své kráse.
Pochyby
Pár rohypnolů do čaje. Zamíchat. Lžička cinká o hrneček. Konec.
Hříšnice
Zvony. Strašně nahlas zvoní. Umíráček. Vkostele jsem byla myšlenkami jinde.
Vánoční
Vnádražní hale je prázdno. Tři vlaky mají zpoždění a já tu sedím jako každý večer. Štědrý den. Vím, že bych měl být jinde.
Nevinná
Zaklapnout budík a zavřít oči. Chvilku snít. Jen tak, než přijde máma a vytáhne mě zpostele. Nechci snídat.
Být sám
Byt, zkterého postupně všichni odešli. Nakonec jsem tam zůstala jen já. Byl moc velký pro jednoho člověka, ale potom jsi přišel ty. Zazvonil jsi skufrem vruce.