Peťulka a jízdní kolo

Když byla Peťulka ještě malá, její dědeček s babičkou si ji brávali s sebou na zahrádku na okraji města. Už tenkrát, jako by naplno cítila přírodu a dýchala její kouzlo, byla Péťa maximálně šťastná, když mohla malou motyčkou trochu nešikovně, ale přesto roztomile okopávat záhonek s růžemi, krmit slepice a soustředěně (leč marně) hledat ředkvičky uprostřed záhonu, kde byl vysázen špenát. Nikdy je tam nenašla, ale to jí vůbec nevadilo, protože poté, co si roztomile postěžovala, že ty ″větvičky″ nemůže najít, dovedli ji babička s dědečkem k těm správným záhonům.

Už tenkrát se začalo projevovat, jaká Peťulka vlastně je. Jednou se na zahrádce objevila tři jízdní kola a Péta  si měla vybrat, na kterém chce jezdit. Pošilhávala sice po tom největším (a nejhezčím), ale plně uvědomujíc si svoji výšku, zvolila malé žluté kolo. Jak jen se s ním natrápila! Kolikrát měla chuť vrátit se ke koloběžce, která na rozdíl od kola nezahýbala pořád do plotu nebo do pole. Ale když Peťulka po něčem touží, moc touží, udělá vše možné, aby to dokázala! Neúnavně tahala kolo z pšenice a znovu a znovu se ho pokoušela zkrotit.

Prarodičům už jí bylo líto, jak se vztekajíc znovu řítí z cesty, tentokrát do plotu. Pétino trápení přineslo své ovoce. Navečer, když se polní cestou vycházkovým krokem blížili Pétini rodiče, přijela jim neohroženě (a po cestě) naproti! Maminka s tatínkem nemohli uvěřit, že se jejich Peťulka naučila jezdit na kole. A také střílet prakem do pole.

Přesto malou Péťu nejvíc přitahovala voda. Pořád hledala vhodnou záminku, aby se mohla v rohu zahrádky cákat rukama v sudu. Dědeček to jen nerad dovoloval, protože přes všechno ujišťování se smrtelně vážným obličejíkem, skončily vodní radovánky jedním a tím samým – úplně promočenýma botičkama. To se pak dědeček hodně zlobil a jeho přísný výraz nedovolil Pétě vstát z lavičky u dřevěné boudy, dokud botičky neuschnuly.

Tenkrát Péťa ještě nechápala, co je na mokrých botičkách tak špatného, naštěstí se babička ani dědeček nikdy nedokázali zlobit dlouho a Peťulka byla po chvilce už zase zavrtaná ve špenátu a znovu marně ale vytrvale hledala ředkvičky.